Friday, March 4, 2011
Z raje do bordelu :)
Omlouvam se, ze jsem tak dlouho nic nenapsala, udalosti poslednich tydnu mi to jaksi nedovolily;). 10.2. Jsem konecne v Kerale byla pustena na prochazky ven, takze jsme posledni odpoledne travili v palmovych rajich kolem nemocnice. K memu vzteku mi takhle ke konci vyrasila priserna bedarovyrazka na obliceji, ktera se stale rozlezala a jeste jsem se ji uplne nezbavila :(. 12.2. nas Honzuv kamarad Anu vzal na vylet do Kochi. Jeho kamarad vzal velke auto, takze se tam v pohode vesel vozik a jeste dalsi kamarad. Jeli jsme se podivat na Fort Kochi, kde je krasna promenada na pobrezi. Zustali jsme az do zapadu slunce, vychutnavajic si more, kokosy a pratele. Pak uz jsme pospichali domu balit, protoze rano jsme museli jet na letiste a zpet do Dilli. Ja jsem to ten den asi trochu prepiskla,protoze me vecer bolela hlava a zvracela jsem. Chudak Honza musel zabalit tech trikrat vic veci nez mista v batohach. Rano uz jsem byla zase fit a razili jsme na letiste. Vse probehlo bez vetsich komplikaci, indove si na letisti samozrejme lehce zaprudili ohledne voziku, ale s predchozim letem se to nedalo srovnat. Moc jsme se tesili, ze budeme v Dilli konecne ,,ve svem".:)
No, realita byla trosku horsi. Byt byl v dost zalostnem stavu, sice podle Honzy o poznani cistci, ale stale s tak 3cm vrstvou prachu vsude. Do toho nam krysy rozkousaly matrace, takze se vsude po zemi valely bavlnene chuchvalce. V byte byly jen dve provizorni postele s rozkousanymi matracemi, vestavene skrine a kuchyn bez sporaku (jen linka a drez). Nic jineho. Okna z pokoju vedou do sachty a v podstate se uvnitr neda rozlisit den od noci, takze se musi stale svitit. Dlazdicky v koupelne byly total spinave od zeme az po strop a chybelo okno nahore. Dalsi okno chybelo v kuchyni, tohle navic vedlo rovnou ven do chodby, takze jsme se trochu bali aby se nam tam nekdo ,,nevsoukal" kdyz budeme pryc. Omitky v celem byte byly bud rozpraskane, popadane nebo totalne zaspinene, takze se mi zvedl kybl kdykoliv jsem se podivala na zed. Zamykalo se jen na jeden klic a byt byl sice v prizemi, ale museli jsme nechat udelat rampu kvuli jednomu schodu na chodnik a z chodniku na silnici. Do tohodle vseho bordelu navic v byte nesla voda (tepla zrejme ani nepujde pokud si ji nenechame zavest), takze se nedalo ani nic uklidit. Byla jsem z toho celkem na vetvi no. Nicmene jsem se vydala do obchodu koupit nejake zakladni veci jako kyble, talire, hadry, atd. Nejakou vodu jsme ziskali od sousedu, takze jsem mohla alespon umyt zachod. Ten je jednim z nejvetsich pozitiv bytu! Puvodne tam byl jen turecky zachod, ale s majitelem jsme se domluvili, ze tam kvuli Zdendovi necha udelat normalni sedaci a my zaplatime pulku penez. No a majitel tam zachod opravdu nechal udelat a to dokonce fungl novy s tryskou primo na ony partie :). Takze bye bye toaletni papir :). Je fakt, ze jsme se s tim nejprve museli naucit, ale ted muzeme rict, ze je to vskutku vynalez tisicileti:)).
Takze ten den jsme jen vyzkouseli zachod, objednali si jidlo a ulehali s tim, ze nez budeme ,,ve svem", tak se pekelne nadreme :). Dalsi tri dny jsme prakticky jen drhli, drhli a drhli. Vodu nam nastesti sousedi hned nejak zprovoznili a behem dvou tydnu jsme i pochopili jak to tu s tou vodou funguje - musime totiz obcas zapinat nejaky motor ktery privede vodu do nasi nadrze na strese.. Ja jsem vetsinou doma neco uklizela a Honza zarizoval vsechno moze i nemozne :). Rampu, okna, varic, rozbite umyvadlo, chybejici kliku u dveri, rozkousane matrace, atd. A tohle vsechno v cizi zemi, kde vsichni mluvi cizim jazykem a jen mensina anglicky. Takze mel opravdu co delat. My se Zdendou jsme zustavali doma, v Dilli byla jeste zima a byt je diky sve poloze enorme chladny, takze v nem je cca.10'C. S tim jsme nejak nepocitali a dodnes tu dost mrzneme, hlavne teda Zdenda. Tomu jsme pro jistotu hned na zacatku koupili male elektricke topeni (pac topeni tu domy bezne vubec nemaji) a tlustou deku.
Asi si z tohodle vyctu dokazete predstavit nasi zmenu atmosfery - z palmoveho teplouckeho raje do vymrzle spinave diry, kde se musi stale neco delat aby se tam vubec dalo zit. Paradoxni bylo, ze jsme meli uplne minimum casu vsechno zaridit a pri tom jsme to chteli mit zarizene co nejdriv abychom se zase mohli venovat hlavne leceni... Nas den vypada asi takto: jak je byt spatne osvetlen, tak se vetsinou probouzime az kolem 10 nebo 11 ranni. Pak Honza zarizuje snidani a ja pripravuju Zdendu. Po snidani si bereme leky ( mame jich z Keraly cele pytle) a prohrivame si akupunkturicke body moxa tycinkou - kazdy z nas 10minut. Pak se musi Zdenda naolejovat a 30 minut nechat lezet nez se prenese na zachod a umyje. Pak zarizujeme obed, driv jsme si chodili pro jidlo do mistni kantynky na ulici, ted uz si ale varime (od konce unora) sami. Nasleduje dalsi moxovani a na 17:00 odchod k doktorovi. Ten nam vsem zjisti akupunkturicke body a da jehlicky, pak si do nich 40minut az 1 hodinu poustime pulz a nakonec nam da magnety a pusti nas domu. To uz je vetsinou po 20:00, nekdy i po 21:00. Takze zvladneme jen pripravit veceri, najist se, vzit si leky, vymoxovat se, pripravit Zdendu i sebe na spani a spat.
Takze pri tehle denni rutine jsme zaroven museli udelat nas byt obyvatelnym... Ja jsem takhle jednou napriklad uklizela skrine u Zdendy a objevila jsem tam obrovske mnozstvi hliny! Byla vsude po stenach i na strope jednotlivych policek. Vetsi humac jsem snad v zivote nezazila. No, asi si dokazete predstavit kolik prace mi dalo ji z te skrine dostat. V dalsi skrini jsem objevila vosi hnizdo! To jsem odstranila spolu s casti skrine, takze jsme ve finale museli jeste komplet vsechny policky vylepit novinami aby se vubec daly pouzit. V koupelne dlazdicky po umyti zmenily barvu z hnede na svetle zlutou! V obou pokojich nam denne padaji kusy omitky:). No je to cele vtipne. Nastesti jsme behem prvniho tydne zvladli vse uklidit tak, ze se mi prestalo delat fyzicky spatne z bytu samotneho a behem dalsiho tydne jsme nakoupili a navesili spoustu latek na steny, abychom zakryli tu padajici omitku a spinava mista. Vymalovani by pry stalo kolem 15 tisic Kc a majitel bytu to nechtel platit, protoze jsme tam pry moc kratkodobe...
Takze ted uz se v byte da bydlet a dokonce se tam i citime dobre! Cesta za tim byla ale opravdu dost trnita. Jako priklad uvedu rampu - Honza sehnal truhlare, ktery nam za 2000 Kc udelal na miru drevenou rampu. Vse zmeril a jeste tyz den nam ji prinesl, podle Honzika sedela uplne presne! Kdyz jsme ji ale druhy den zkouseli i s jeji spodni casti (z nam neznameho duvodu udelal totiz truhlat hlavni cast presne sedici na chodnik a druhou cast, ktera sedela az na ulici), zjistili jsme, ze spodni cast ma 3x prikrejsi sklon nez vrchni cast a vubec nesedi, takze se mezi temi castmi vytvari dira. To byl samozrejme problem, protoze Zdenda mohl z voziku kdykoliv spadnout. Takze jsme s truhlarem museli domluvit aby to predelal. Jakkoliv by se takovy ukol mohl zdat jednoduchy, trvalo dva dny nez jsme se dockali a ve finale je to snad jeste horsi nez na zacatku - spodni cast je rozdelena na dve koleje, ktere maji stejne spatny sklon a musi se podkladat dvemi dalsimi prkny plus jedno dalsi na ne aby se vubec dalo sjet. Takze pokazde kdyz jdeme ven musime vytahovat krome hlavni rampy jeste ty dve koleje a jedno dalsi prkno pres ne. A i tak musi Zdenda sjizdet pozadu pac by popredu prepadl. No je to cely takovy vtipny ty mistni sluzby tady. Myslim, ze to pro nas byl poradnej kulturni sok vsechno tohle zarizovani... Truhlar zmrvi najezd, instalater cele odpoledne sroubuje umyvadlo aby po jeho odchodu stale protekalo, lidi, kteri instalovali zachod nahazeli cihly primo do odpadu, takze se nam jednoho dne odpadem totalne vytopila kuchyn, atd.
Predstava, ze takhle resime okna a dalsi veci dovedla Honzu k tomu, ze sehnal nejaka dreva a pribil je na okna, stejne byly totiz maly a vysoko. Hoodne moc jsme se taky bali prijmout nekoho na uklid (i kdyz jsme vedeli, ze to budeme pri nasem zaneprazdneni potrebovat), protoze jsme si rikali, ze tu maji preci jen jine naroky a standarty na cistotu. Ve finale nam ale doktor doporucil pani, ktera u nej uklizi uz leta a tahle pani k nam chodi kazdy den na jednu hodinu uklizet. Vzdy umyje nadobi, zamete, vytre, vypere nam pradlo a udela o co ji pozadame. Je moc mila a uci nas Hindi, protoze anglicky nemluvi. Nakonec jsme s ni moc spokojeni, protoze nam velmi ulehcuje praci.
Ted zajizdime nas treti tyden v byte a musim rict, ze uz je to parada. Neda se to srovnat s tim do ceho jsme prijeli :) a uz se tu citime jako ,,ve svem". S Honzou se stridame v peci o Zdendu, zacali jsme si varit vlastni jidlo - koupili jsme si plynovy sporak s bombou, hrnec, panvicku a elektricky varic na ryzi (protoze mame jen jednu plotynku na sporaku a protoze varic pry zere malo elektriny a je rychly). Nez jsme si tohle vsechno poridili, varili jsme nejaky cas dokonce v rychlovarne konvici, kterou jsme si poridili jako vubec prvni (zit bez caje v nase 10'C byte se fakt nedalo). To bylo docela vtipne, ale dala se tam v pohode uvarit ryze, zelenina i polevka. Ted s varicem na ryzi je to podle Honzika uplna revoluce ve vareni :). Vzdy da varit ryzi a nahoru uparit zeleninu a do 10 minut je vse hotovo. Pak tomu jen na panvicce da stavu a jde se papat. Takze ted uz je nam tu celkem dobre, o dalsich zazitcich napisu zase priste stejne jako o nasich pocitech a myslenkach behem tohodle narocneho obdobi. Miluju vas miluju Misa
No, realita byla trosku horsi. Byt byl v dost zalostnem stavu, sice podle Honzy o poznani cistci, ale stale s tak 3cm vrstvou prachu vsude. Do toho nam krysy rozkousaly matrace, takze se vsude po zemi valely bavlnene chuchvalce. V byte byly jen dve provizorni postele s rozkousanymi matracemi, vestavene skrine a kuchyn bez sporaku (jen linka a drez). Nic jineho. Okna z pokoju vedou do sachty a v podstate se uvnitr neda rozlisit den od noci, takze se musi stale svitit. Dlazdicky v koupelne byly total spinave od zeme az po strop a chybelo okno nahore. Dalsi okno chybelo v kuchyni, tohle navic vedlo rovnou ven do chodby, takze jsme se trochu bali aby se nam tam nekdo ,,nevsoukal" kdyz budeme pryc. Omitky v celem byte byly bud rozpraskane, popadane nebo totalne zaspinene, takze se mi zvedl kybl kdykoliv jsem se podivala na zed. Zamykalo se jen na jeden klic a byt byl sice v prizemi, ale museli jsme nechat udelat rampu kvuli jednomu schodu na chodnik a z chodniku na silnici. Do tohodle vseho bordelu navic v byte nesla voda (tepla zrejme ani nepujde pokud si ji nenechame zavest), takze se nedalo ani nic uklidit. Byla jsem z toho celkem na vetvi no. Nicmene jsem se vydala do obchodu koupit nejake zakladni veci jako kyble, talire, hadry, atd. Nejakou vodu jsme ziskali od sousedu, takze jsem mohla alespon umyt zachod. Ten je jednim z nejvetsich pozitiv bytu! Puvodne tam byl jen turecky zachod, ale s majitelem jsme se domluvili, ze tam kvuli Zdendovi necha udelat normalni sedaci a my zaplatime pulku penez. No a majitel tam zachod opravdu nechal udelat a to dokonce fungl novy s tryskou primo na ony partie :). Takze bye bye toaletni papir :). Je fakt, ze jsme se s tim nejprve museli naucit, ale ted muzeme rict, ze je to vskutku vynalez tisicileti:)).
Takze ten den jsme jen vyzkouseli zachod, objednali si jidlo a ulehali s tim, ze nez budeme ,,ve svem", tak se pekelne nadreme :). Dalsi tri dny jsme prakticky jen drhli, drhli a drhli. Vodu nam nastesti sousedi hned nejak zprovoznili a behem dvou tydnu jsme i pochopili jak to tu s tou vodou funguje - musime totiz obcas zapinat nejaky motor ktery privede vodu do nasi nadrze na strese.. Ja jsem vetsinou doma neco uklizela a Honza zarizoval vsechno moze i nemozne :). Rampu, okna, varic, rozbite umyvadlo, chybejici kliku u dveri, rozkousane matrace, atd. A tohle vsechno v cizi zemi, kde vsichni mluvi cizim jazykem a jen mensina anglicky. Takze mel opravdu co delat. My se Zdendou jsme zustavali doma, v Dilli byla jeste zima a byt je diky sve poloze enorme chladny, takze v nem je cca.10'C. S tim jsme nejak nepocitali a dodnes tu dost mrzneme, hlavne teda Zdenda. Tomu jsme pro jistotu hned na zacatku koupili male elektricke topeni (pac topeni tu domy bezne vubec nemaji) a tlustou deku.
Asi si z tohodle vyctu dokazete predstavit nasi zmenu atmosfery - z palmoveho teplouckeho raje do vymrzle spinave diry, kde se musi stale neco delat aby se tam vubec dalo zit. Paradoxni bylo, ze jsme meli uplne minimum casu vsechno zaridit a pri tom jsme to chteli mit zarizene co nejdriv abychom se zase mohli venovat hlavne leceni... Nas den vypada asi takto: jak je byt spatne osvetlen, tak se vetsinou probouzime az kolem 10 nebo 11 ranni. Pak Honza zarizuje snidani a ja pripravuju Zdendu. Po snidani si bereme leky ( mame jich z Keraly cele pytle) a prohrivame si akupunkturicke body moxa tycinkou - kazdy z nas 10minut. Pak se musi Zdenda naolejovat a 30 minut nechat lezet nez se prenese na zachod a umyje. Pak zarizujeme obed, driv jsme si chodili pro jidlo do mistni kantynky na ulici, ted uz si ale varime (od konce unora) sami. Nasleduje dalsi moxovani a na 17:00 odchod k doktorovi. Ten nam vsem zjisti akupunkturicke body a da jehlicky, pak si do nich 40minut az 1 hodinu poustime pulz a nakonec nam da magnety a pusti nas domu. To uz je vetsinou po 20:00, nekdy i po 21:00. Takze zvladneme jen pripravit veceri, najist se, vzit si leky, vymoxovat se, pripravit Zdendu i sebe na spani a spat.
Takze pri tehle denni rutine jsme zaroven museli udelat nas byt obyvatelnym... Ja jsem takhle jednou napriklad uklizela skrine u Zdendy a objevila jsem tam obrovske mnozstvi hliny! Byla vsude po stenach i na strope jednotlivych policek. Vetsi humac jsem snad v zivote nezazila. No, asi si dokazete predstavit kolik prace mi dalo ji z te skrine dostat. V dalsi skrini jsem objevila vosi hnizdo! To jsem odstranila spolu s casti skrine, takze jsme ve finale museli jeste komplet vsechny policky vylepit novinami aby se vubec daly pouzit. V koupelne dlazdicky po umyti zmenily barvu z hnede na svetle zlutou! V obou pokojich nam denne padaji kusy omitky:). No je to cele vtipne. Nastesti jsme behem prvniho tydne zvladli vse uklidit tak, ze se mi prestalo delat fyzicky spatne z bytu samotneho a behem dalsiho tydne jsme nakoupili a navesili spoustu latek na steny, abychom zakryli tu padajici omitku a spinava mista. Vymalovani by pry stalo kolem 15 tisic Kc a majitel bytu to nechtel platit, protoze jsme tam pry moc kratkodobe...
Takze ted uz se v byte da bydlet a dokonce se tam i citime dobre! Cesta za tim byla ale opravdu dost trnita. Jako priklad uvedu rampu - Honza sehnal truhlare, ktery nam za 2000 Kc udelal na miru drevenou rampu. Vse zmeril a jeste tyz den nam ji prinesl, podle Honzika sedela uplne presne! Kdyz jsme ji ale druhy den zkouseli i s jeji spodni casti (z nam neznameho duvodu udelal totiz truhlat hlavni cast presne sedici na chodnik a druhou cast, ktera sedela az na ulici), zjistili jsme, ze spodni cast ma 3x prikrejsi sklon nez vrchni cast a vubec nesedi, takze se mezi temi castmi vytvari dira. To byl samozrejme problem, protoze Zdenda mohl z voziku kdykoliv spadnout. Takze jsme s truhlarem museli domluvit aby to predelal. Jakkoliv by se takovy ukol mohl zdat jednoduchy, trvalo dva dny nez jsme se dockali a ve finale je to snad jeste horsi nez na zacatku - spodni cast je rozdelena na dve koleje, ktere maji stejne spatny sklon a musi se podkladat dvemi dalsimi prkny plus jedno dalsi na ne aby se vubec dalo sjet. Takze pokazde kdyz jdeme ven musime vytahovat krome hlavni rampy jeste ty dve koleje a jedno dalsi prkno pres ne. A i tak musi Zdenda sjizdet pozadu pac by popredu prepadl. No je to cely takovy vtipny ty mistni sluzby tady. Myslim, ze to pro nas byl poradnej kulturni sok vsechno tohle zarizovani... Truhlar zmrvi najezd, instalater cele odpoledne sroubuje umyvadlo aby po jeho odchodu stale protekalo, lidi, kteri instalovali zachod nahazeli cihly primo do odpadu, takze se nam jednoho dne odpadem totalne vytopila kuchyn, atd.
Predstava, ze takhle resime okna a dalsi veci dovedla Honzu k tomu, ze sehnal nejaka dreva a pribil je na okna, stejne byly totiz maly a vysoko. Hoodne moc jsme se taky bali prijmout nekoho na uklid (i kdyz jsme vedeli, ze to budeme pri nasem zaneprazdneni potrebovat), protoze jsme si rikali, ze tu maji preci jen jine naroky a standarty na cistotu. Ve finale nam ale doktor doporucil pani, ktera u nej uklizi uz leta a tahle pani k nam chodi kazdy den na jednu hodinu uklizet. Vzdy umyje nadobi, zamete, vytre, vypere nam pradlo a udela o co ji pozadame. Je moc mila a uci nas Hindi, protoze anglicky nemluvi. Nakonec jsme s ni moc spokojeni, protoze nam velmi ulehcuje praci.
Ted zajizdime nas treti tyden v byte a musim rict, ze uz je to parada. Neda se to srovnat s tim do ceho jsme prijeli :) a uz se tu citime jako ,,ve svem". S Honzou se stridame v peci o Zdendu, zacali jsme si varit vlastni jidlo - koupili jsme si plynovy sporak s bombou, hrnec, panvicku a elektricky varic na ryzi (protoze mame jen jednu plotynku na sporaku a protoze varic pry zere malo elektriny a je rychly). Nez jsme si tohle vsechno poridili, varili jsme nejaky cas dokonce v rychlovarne konvici, kterou jsme si poridili jako vubec prvni (zit bez caje v nase 10'C byte se fakt nedalo). To bylo docela vtipne, ale dala se tam v pohode uvarit ryze, zelenina i polevka. Ted s varicem na ryzi je to podle Honzika uplna revoluce ve vareni :). Vzdy da varit ryzi a nahoru uparit zeleninu a do 10 minut je vse hotovo. Pak tomu jen na panvicce da stavu a jde se papat. Takze ted uz je nam tu celkem dobre, o dalsich zazitcich napisu zase priste stejne jako o nasich pocitech a myslenkach behem tohodle narocneho obdobi. Miluju vas miluju Misa
Subscribe to:
Posts (Atom)
O autorce blogu
- Míša
- jsem humanistka z Ceske republiky, ktera miluje vsechny a vsechno (nebo se o to zatim aspon snazi), venuje se osobnimu rozvoji a spiritualite a ze vseho nejvic si preje stesti pro vsechny lidi kolem sebe (vsude na svete ;) ) Velkou inspiraci pro me je myslitel Silo (predevsim pak knizka Silovo poselstvi) a prace Skoly, ktere se rozviji v Parcich studii a reflexe vsude po svete. Viz. www.parkstudii.cz a www.silovoposelstvi.cz