MilujuTeMiluju

Koukam, ze uz jsem skoro dva mesice vubec nic na tenhle blog nenapsala a docela se stydim. Zaroven ale vim, ze to bylo zpusobeny predevsim nedostatkem casu a energie. Duben se nesl ve znameni navstevy moji babicky a nasi spolecne kamaradky Mariny. Den po jejich prijezdu jsme se prestehovali do vetsiho a predevsim prosvetlenejsiho bytu kousek od toho stareho. Duvody naseho prestehovani asi nemusim dlouze rozebirat :), kazdopadne hlavnim z nich byl nedostatek svetla. Probouzet se za uplne tmy a pres den byt stale pod umelym osvetlenim bylo po dvou mesicich na nas uz prilis. Takze jsme se tyden poohlizeli po necem jinem a jedna pani v aute na ulici nam nabidla at jdeme bydlem k nim do PG (paying guest). Byt to byl opravdu nadherny, samy luxus v porovnani s nasim puvodnim ,,bytem” :). Sestaval se ze dvou loznic, dvou kopelen, z toho jedna se zachodem, dvou balkonu, vetsi kuchyne a obrovske jidelny propojene s obyvakem. Kdyz nam dali nabidku platit o 1700Kc mesicne vice nez v bezokenne dire, nevahali jsme a behem jednoho dne jsme se rozhodli a prestehovali. Chudaci nasi hosti (Zuzka, Marina i babicka) pak cely den stravili balenim nasi jiz celkem objemne domactnosti. Velmi jsme se tesili na novy luxusni byt, na lednicku, ze nebudeme muset kazde rano chodit pro ovoce a mleko, na vetraky, protoze uz zacinalo byt pekelne vedro, na balkony, kde se budeme moct moxovat, atd.

Samozrejme ze nic nejde jednoduse a tak se nam hned po prestehovani dostalo ledove sprchy. V byte nebyly zadne skrine volne, vse bylo zavalene haldami veci majitele. Kuchyn se mohla zacit pouzivat az za pet dnu (z nejakeho nabozenskeho duvodu, ktery jsme nepochopili) a po jednom prespani na zemi v obyvaku (v jednom pokoji spali holky na dvou postelich, vice se nas tam neveslo, v druhem pokoji spal Zdenda a Zuzka spala na chodbe na matraci), nam bylo receno, ze obyvak nesmime pouzivat, protoze je tam moc drahy nabytek, ktery se nesmi poskodit. No, co vam budu povidat, moc me to nenadchlo, respektive mi to pekne zvedlo mandle, protoze nez jsme se nastehovali, tak nam naslibovali hory i s horakama, jak vsechno budeme moct pouzivat a jak oni budou chodit jen do jednoho oddeleneho pokoje na noc spat. Chyba lavky, ve finale to vsechno vypadalo tak, ze pani domaci byla casto pritomna a napominala nas stylem ,,nenechavejte zapnuty vetrak, zhasinejte v kuchyni, nekurte na prednim balkone, nedavejte si leky do kuchyne, atd.”. Do bytu nam cleni rodiny majitelu chodili kdy se jim zachtelo, casto i primo do nasich pokoju pro neco ve skrini. Zaroven nas prvni den hlavni pan majitel ujistil, ze muzeme pocitat maximalne s jednim mesicem, ze uvidi jak se budeme chovat jestli nas tam nechaji dele. Takze s timhle vsim jsme se museli nejak vyporadat chteli-li jsme tam vest pokojny zivot.

Ja jsem z toho po pravde byla behem prvnich par dni dost na nervy a chtela jsem radeji najit neco horsiho ale ,,naseho”, kde se budu moct citit jako doma a nebudu muset resit miliony blbosti, ktery se jim zrovna nezdaj. Kazdopadne se to po par dnech trochu uklidnilo, majitelka se lehce stahla a my si zvykli, ze se tam proste soukromi nedockame. Ve finale jsme si rekli, ze je to vlastne dobre, protoze tohle muzeme mit na prechodnou dobu nez odjedeme v kvetnu do Keraly a po Kerale si najit neco vlastniho. Kdybysme se prestehovali rovnou do vlastniho, tak bychom museli pak platit i najem za kveten a tak. Takze jsme vlastne byli docela spokojeni a uzivali si luxusu, balkonu a tak. V Dilli mezi tim pomalu ale jiste nastavaly 40-ti stupnova vedra. Moje babicka, velmi zdatna cestovatelka, tyhle vedra preci jen spatne snasela a hodne se potila. Ven se dalo vyjit prakticky az po ctvrte hodine odpoledni, takze jsme byli celkem limitovani co se vyletu tyce. Nas program sestaval z dennich navstev doktora, chodila k nemu i Marina s babickou, takze nas tam celkem bylo pet. Trikrat denniho moxovani, nakupu jidla, vareni a vselijakeho chodu domactnosti. Byli jsme parkrat i nakupovat mistni obleceni, babicce jsme nechali usit tri pekne kurty a ja si koupila cely oblecek. Marina s nami chudak moc cestovani neporidila, s Honzou byli alespon na tri dny ve Varanasi. Na misto zazitku z cest si vsak domu odvezla uzdravena zada a zlepseni migrenovych stavu. Doktor si ji velmi oblibil a bylo uzasne videt jake vysledky lecba prinasi.

Po Marinine odjezdu nam uz do naseho odjezdu do Keraly moc casu nezbyvalo a my nemeli stale jeste vyrizena zdravotni viza. Ta turisticka nam vyprsi 21.cervna a z Keraly se vracime 27.kvetna... Takze jsme do naseho odjezdu do Keraly (27.dubna) resili prakticky nonstop zdravotni viza. Samozrejme kolem toho bylo moc moc behani, papirovani atd. Nastesti tu mame uzasneho humanistickeho pritele Sudhira, ktery nam se vsim moc pomaha. Koncem dubna odjel nas doktor akupunkturista na vice nez mesic do USA navstivit sve syny. Sudhir nas vsak okamzite zavezl za jinym doktorem asi hodinu od Dilli. Tento doktor je spise joginem, naturopatem a atletem. V osmdesatych letech zalozil ashram pro chude deti z okoli, kde se mohli rozvijet smerem ke sportu, joze a sluzbe lidstvu. Z jedne jeho sverenkyn se dokonce stala mistrine Indie v maratonu, dnes je ji jiz tricet a byl ji nabidnut vysoky vladni post. Ona vsak radeji zustala s doktorem v ashramu, kde pracuje na poli, stara se o kravy, vari a od doktora se uci zvlastni lecebnou techniku promackavani nervu. V ashramu jsme byli celkem trikrat spolu se Zdendou a babickou. Pokazde nas doktor pohostil vybornym obedem, ktery uvarila jeho maminka na ohni a tou zvlastni technikou nas poradne ,,proklepal” :), rikal, ze bude potreba abychom prijeli jeste alespon sestkrat aby byly videt nejake vysledky. Jednoho dne se tam objevil i vysmaty chlapik od ktereho jsme se dozvedeli, ze byl nejaky cas uplne ochrnuty a tento doktor ho zcela uzdravil. Tento a podobne pribehy nam dali novou nebo spise dalsi nadeji co se naseho uzdraveni tyce. Honza mel s sebou u doktora i fotak, tak se muzete pokochat par fotkami z toho uzasneho mista (fotky jsou na Facebooku v Honzove profilu, az budeme mit lepsi pripojeni, tak snad nejake nandame i do verejne galerie pro nefacebookare ;) ).

Byli jsme vsichni naprosto okouzleni tim, jake doktory jsme tady mohli potkat. Tito lide jsou zcela bez ega a maji svou mysl naladenou pouze na pozitivni veci. Nikdy se proto nemusite bat co si o vas pomysli, protoze oni si vzdycky budou myslet jen pozitivni veci, proc by preci meli ztracet svou drahocenou energii na negativnich myslenkach, ze? Za lecbu nechteji bud vubec nic anebo pouze pokryti nakladu (jehlicky, magnety, moxa u akupunktury). Zaroven jsou plni lasky, spiritualniho poznani a jsou otevreni novym vecem. Jejich jedinym zajmem je slouzit lidstvu. V tomto prostredi mame moznost se lecit :).

Podle fotek jste jiste poznali, ze se nam v nasem byte zije o poznani lepe nez na zacatku.:) veci se obratili k mnohem lepsimu, nabidnu rovnou par historek, ktere vam daji nahlidnout do mistni mentality i naseho stesti:). Zacatkem brezna jsme si vsichni tady rikali, ze uz bychom vazne meli najit asistenci pro Zdendu. Ukonu bylo pres den hrozne moc a vycerpavalo nas to jak psychicky, tak fyzicky. Honza si proto rekl, ze se zacneme ptat lidi v nasem okoli a jiste brzy nekoho najdeme. Ruzni lide nam dali ruzne typy a po nekolika selhanich se nam opravdu podarilo asistenci sehnat. Jeste bylo vsak otazkou jaka asistence to bude, zda bude moct dotycny/dotycna delat uplne vsechno a jakym zpusobem to bude delat. Zkratka, obavy byly na miste. Jednoho dne rano se vsak za dvermi objevila mila pani Ambika, ktera nase obavy rozvirila behem prvnich par vterin :). Vtipne bylo, ze u nas v te dobe par dni pobyval nas pritel Dipa Das a to rano sedel v kuchyni na mechanickem voziku, ktery tam byl odstaveny. Ambika se k nemu vrhla, evidentne v domeni, ze se jedna o Zdendu ho zacala objimat. Jake bylo pak jeji prekvapeni kdyz se Dipa zvedl a odvedl ji ke stale jeste lezicimu Zdendovi:). Smali jsme se vsichni. Predevsim vsak radosti z toho, ze mame takove stesti na megasympatickou osubku. Zdenda pak cely den jen svitil. Ambika vse zvladala na jednicku a tim, ze anglicky umi jen trosku, ma v ni Zdenda rovnou i ucitelku Hindstiny. Hned si spolu zalozili sesit kam si Zdenda zapisuje nova slovicka, ktere ho behem dne Ambika uci. No proste parada. Ambika prichazi kazde rano v 10 hodin a je se Zdendou cely den az do 19:00 kdy odchazi domu. Dokonce chodi se Zdendou na patou k doktorovi, takze my s Honzou muzeme chodit az na osmou vecerni, kdy u doktora neni tolik lidi a navic mame cely den volny. Lepsi uz to vazne byt nemohlo:).

Zacatkem brezna jsme si take uzivali pritomnosti jiz zmineneho Dhipy. Po jeho odjezdu jsme vsak vsichni na par dni lehce onemocneli prujmy a kluci i horeckami. Tak to bylo lehce neprijemne, ale na nalade nam to neubralo. Koncem unora jsem doktorovi rekla o svych bolestech zad. Mam je jiz od dob kdy jsem jako teenager hravala tenis a vzdy me to chytne kdyz spim mimo svou extremne pohodlnou a zdravotni postel. Mistni madrace se prolezela snad po treti noci a rano jsem se probouzela s opravdu velkymi bolestmi. Rozhodli jsme se proto, ze zacneme spat na zemi, protoze by to mohlo mym zadum prospet. Od te doby spime na bambusovych matracich zakoupenych v Kerale a khadi koberci z mistniho Gandhiovskeho khadi shopu:). No a je to lahoda. Nedavno jsem sice u sve hlavy objevila pavouka, ale svete div se, nechala jsem ho tam. A to jsem jeste nedavno o sobe prohlasovala ze mam klaustrofobii z pavouku ;))). Asi si vazne zvykam na mistni podminky;).

Nedavno nas byt navstivili takovi ti roztomili broucci, myslim, ze se jim rika svabi:). No, jeden velky lezel v koupelne pod umyvadlem na hrbete a nemohl se pohnout:) tak jsme ho tam nejaky cas nechali a rozmysleli co s nim. Honza se s nim pak pry dohodl a svab se zatim nevratil. Toho druheho jsem bohuzel usmrtila sprejem, preci jen to bylo den pred prijezdem Zuzky a v uvitaci delegaci jsme uz pro nej nemeli misto. Take uz mame krome kytky a nespoctu musek v byte dalsiho vetsiho obyvatele. A sice svetle zelenou jesterku. Tu mame tuze radi, onjevuje se jen v noci a zpravidla v blizkosti meho obliceje tak, ze me svym prudkym pohybem k smrti vyleka:)). Mam pocit, ze ona si o me rika to same;).

Kazdopadne jsem tedy doktorovi rekla o svych bolestech zad a on mi je zacal lecit. Identifikoval mi ctyri bolestiva mista na ukazovaccich a tam mi daval jehlicky a magnety. Doktor uz touto onnuri akupunkturou leci lidi 20 let a vzdy kdyz jim byl schopen najit bolestive body korespondujici s jejich nemoci, byl schopny dotycneho vylecit. A to bez jedine vyjimky. No a moje zada v soucastnosti boli daleko min a uz si lecim posledni jedno misto na ukazovacku. -> pokracovani priste

Omlouvam se, ze jsem tak dlouho nic nenapsala, udalosti poslednich tydnu mi to jaksi nedovolily;). 10.2. Jsem konecne v Kerale byla pustena na prochazky ven, takze jsme posledni odpoledne travili v palmovych rajich kolem nemocnice. K memu vzteku mi takhle ke konci vyrasila priserna bedarovyrazka na obliceji, ktera se stale rozlezala a jeste jsem se ji uplne nezbavila :(. 12.2. nas Honzuv kamarad Anu vzal na vylet do Kochi. Jeho kamarad vzal velke auto, takze se tam v pohode vesel vozik a jeste dalsi kamarad. Jeli jsme se podivat na Fort Kochi, kde je krasna promenada na pobrezi. Zustali jsme az do zapadu slunce, vychutnavajic si more, kokosy a pratele. Pak uz jsme pospichali domu balit, protoze rano jsme museli jet na letiste a zpet do Dilli. Ja jsem to ten den asi trochu prepiskla,protoze me vecer bolela hlava a zvracela jsem. Chudak Honza musel zabalit tech trikrat vic veci nez mista v batohach. Rano uz jsem byla zase fit a razili jsme na letiste. Vse probehlo bez vetsich komplikaci, indove si na letisti samozrejme lehce zaprudili ohledne voziku, ale s predchozim letem se to nedalo srovnat. Moc jsme se tesili, ze budeme v Dilli konecne ,,ve svem".:)

No, realita byla trosku horsi. Byt byl v dost zalostnem stavu, sice podle Honzy o poznani cistci, ale stale s tak 3cm vrstvou prachu vsude. Do toho nam krysy rozkousaly matrace, takze se vsude po zemi valely bavlnene chuchvalce. V byte byly jen dve provizorni postele s rozkousanymi matracemi, vestavene skrine a kuchyn bez sporaku (jen linka a drez). Nic jineho. Okna z pokoju vedou do sachty a v podstate se uvnitr neda rozlisit den od noci, takze se musi stale svitit. Dlazdicky v koupelne byly total spinave od zeme az po strop a chybelo okno nahore. Dalsi okno chybelo v kuchyni, tohle navic vedlo rovnou ven do chodby, takze jsme se trochu bali aby se nam tam nekdo ,,nevsoukal" kdyz budeme pryc. Omitky v celem byte byly bud rozpraskane, popadane nebo totalne zaspinene, takze se mi zvedl kybl kdykoliv jsem se podivala na zed. Zamykalo se jen na jeden klic a byt byl sice v prizemi, ale museli jsme nechat udelat rampu kvuli jednomu schodu na chodnik a z chodniku na silnici. Do tohodle vseho bordelu navic v byte nesla voda (tepla zrejme ani nepujde pokud si ji nenechame zavest), takze se nedalo ani nic uklidit. Byla jsem z toho celkem na vetvi no. Nicmene jsem se vydala do obchodu koupit nejake zakladni veci jako kyble, talire, hadry, atd. Nejakou vodu jsme ziskali od sousedu, takze jsem mohla alespon umyt zachod. Ten je jednim z nejvetsich pozitiv bytu! Puvodne tam byl jen turecky zachod, ale s majitelem jsme se domluvili, ze tam kvuli Zdendovi necha udelat normalni sedaci a my zaplatime pulku penez. No a majitel tam zachod opravdu nechal udelat a to dokonce fungl novy s tryskou primo na ony partie :). Takze bye bye toaletni papir :). Je fakt, ze jsme se s tim nejprve museli naucit, ale ted muzeme rict, ze je to vskutku vynalez tisicileti:)).

Takze ten den jsme jen vyzkouseli zachod, objednali si jidlo a ulehali s tim, ze nez budeme ,,ve svem", tak se pekelne nadreme :). Dalsi tri dny jsme prakticky jen drhli, drhli a drhli. Vodu nam nastesti sousedi hned nejak zprovoznili a behem dvou tydnu jsme i pochopili jak to tu s tou vodou funguje - musime totiz obcas zapinat nejaky motor ktery privede vodu do nasi nadrze na strese.. Ja jsem vetsinou doma neco uklizela a Honza zarizoval vsechno moze i nemozne :). Rampu, okna, varic, rozbite umyvadlo, chybejici kliku u dveri, rozkousane matrace, atd. A tohle vsechno v cizi zemi, kde vsichni mluvi cizim jazykem a jen mensina anglicky. Takze mel opravdu co delat. My se Zdendou jsme zustavali doma, v Dilli byla jeste zima a byt je diky sve poloze enorme chladny, takze v nem je cca.10'C. S tim jsme nejak nepocitali a dodnes tu dost mrzneme, hlavne teda Zdenda. Tomu jsme pro jistotu hned na zacatku koupili male elektricke topeni (pac topeni tu domy bezne vubec nemaji) a tlustou deku.

Asi si z tohodle vyctu dokazete predstavit nasi zmenu atmosfery - z palmoveho teplouckeho raje do vymrzle spinave diry, kde se musi stale neco delat aby se tam vubec dalo zit. Paradoxni bylo, ze jsme meli uplne minimum casu vsechno zaridit a pri tom jsme to chteli mit zarizene co nejdriv abychom se zase mohli venovat hlavne leceni... Nas den vypada asi takto: jak je byt spatne osvetlen, tak se vetsinou probouzime az kolem 10 nebo 11 ranni. Pak Honza zarizuje snidani a ja pripravuju Zdendu. Po snidani si bereme leky ( mame jich z Keraly cele pytle) a prohrivame si akupunkturicke body moxa tycinkou - kazdy z nas 10minut. Pak se musi Zdenda naolejovat a 30 minut nechat lezet nez se prenese na zachod a umyje. Pak zarizujeme obed, driv jsme si chodili pro jidlo do mistni kantynky na ulici, ted uz si ale varime (od konce unora) sami. Nasleduje dalsi moxovani a na 17:00 odchod k doktorovi. Ten nam vsem zjisti akupunkturicke body a da jehlicky, pak si do nich 40minut az 1 hodinu poustime pulz a nakonec nam da magnety a pusti nas domu. To uz je vetsinou po 20:00, nekdy i po 21:00. Takze zvladneme jen pripravit veceri, najist se, vzit si leky, vymoxovat se, pripravit Zdendu i sebe na spani a spat.

Takze pri tehle denni rutine jsme zaroven museli udelat nas byt obyvatelnym... Ja jsem takhle jednou napriklad uklizela skrine u Zdendy a objevila jsem tam obrovske mnozstvi hliny! Byla vsude po stenach i na strope jednotlivych policek. Vetsi humac jsem snad v zivote nezazila. No, asi si dokazete predstavit kolik prace mi dalo ji z te skrine dostat. V dalsi skrini jsem objevila vosi hnizdo! To jsem odstranila spolu s casti skrine, takze jsme ve finale museli jeste komplet vsechny policky vylepit novinami aby se vubec daly pouzit. V koupelne dlazdicky po umyti zmenily barvu z hnede na svetle zlutou! V obou pokojich nam denne padaji kusy omitky:). No je to cele vtipne. Nastesti jsme behem prvniho tydne zvladli vse uklidit tak, ze se mi prestalo delat fyzicky spatne z bytu samotneho a behem dalsiho tydne jsme nakoupili a navesili spoustu latek na steny, abychom zakryli tu padajici omitku a spinava mista. Vymalovani by pry stalo kolem 15 tisic Kc a majitel bytu to nechtel platit, protoze jsme tam pry moc kratkodobe...

Takze ted uz se v byte da bydlet a dokonce se tam i citime dobre! Cesta za tim byla ale opravdu dost trnita. Jako priklad uvedu rampu - Honza sehnal truhlare, ktery nam za 2000 Kc udelal na miru drevenou rampu. Vse zmeril a jeste tyz den nam ji prinesl, podle Honzika sedela uplne presne! Kdyz jsme ji ale druhy den zkouseli i s jeji spodni casti (z nam neznameho duvodu udelal totiz truhlat hlavni cast presne sedici na chodnik a druhou cast, ktera sedela az na ulici), zjistili jsme, ze spodni cast ma 3x prikrejsi sklon nez vrchni cast a vubec nesedi, takze se mezi temi castmi vytvari dira. To byl samozrejme problem, protoze Zdenda mohl z voziku kdykoliv spadnout. Takze jsme s truhlarem museli domluvit aby to predelal. Jakkoliv by se takovy ukol mohl zdat jednoduchy, trvalo dva dny nez jsme se dockali a ve finale je to snad jeste horsi nez na zacatku - spodni cast je rozdelena na dve koleje, ktere maji stejne spatny sklon a musi se podkladat dvemi dalsimi prkny plus jedno dalsi na ne aby se vubec dalo sjet. Takze pokazde kdyz jdeme ven musime vytahovat krome hlavni rampy jeste ty dve koleje a jedno dalsi prkno pres ne. A i tak musi Zdenda sjizdet pozadu pac by popredu prepadl. No je to cely takovy vtipny ty mistni sluzby tady. Myslim, ze to pro nas byl poradnej kulturni sok vsechno tohle zarizovani... Truhlar zmrvi najezd, instalater cele odpoledne sroubuje umyvadlo aby po jeho odchodu stale protekalo, lidi, kteri instalovali zachod nahazeli cihly primo do odpadu, takze se nam jednoho dne odpadem totalne vytopila kuchyn, atd.

Predstava, ze takhle resime okna a dalsi veci dovedla Honzu k tomu, ze sehnal nejaka dreva a pribil je na okna, stejne byly totiz maly a vysoko. Hoodne moc jsme se taky bali prijmout nekoho na uklid (i kdyz jsme vedeli, ze to budeme pri nasem zaneprazdneni potrebovat), protoze jsme si rikali, ze tu maji preci jen jine naroky a standarty na cistotu. Ve finale nam ale doktor doporucil pani, ktera u nej uklizi uz leta a tahle pani k nam chodi kazdy den na jednu hodinu uklizet. Vzdy umyje nadobi, zamete, vytre, vypere nam pradlo a udela o co ji pozadame. Je moc mila a uci nas Hindi, protoze anglicky nemluvi. Nakonec jsme s ni moc spokojeni, protoze nam velmi ulehcuje praci.

Ted zajizdime nas treti tyden v byte a musim rict, ze uz je to parada. Neda se to srovnat s tim do ceho jsme prijeli :) a uz se tu citime jako ,,ve svem". S Honzou se stridame v peci o Zdendu, zacali jsme si varit vlastni jidlo - koupili jsme si plynovy sporak s bombou, hrnec, panvicku a elektricky varic na ryzi (protoze mame jen jednu plotynku na sporaku a protoze varic pry zere malo elektriny a je rychly). Nez jsme si tohle vsechno poridili, varili jsme nejaky cas dokonce v rychlovarne konvici, kterou jsme si poridili jako vubec prvni (zit bez caje v nase 10'C byte se fakt nedalo). To bylo docela vtipne, ale dala se tam v pohode uvarit ryze, zelenina i polevka. Ted s varicem na ryzi je to podle Honzika uplna revoluce ve vareni :). Vzdy da varit ryzi a nahoru uparit zeleninu a do 10 minut je vse hotovo. Pak tomu jen na panvicce da stavu a jde se papat. Takze ted uz je nam tu celkem dobre, o dalsich zazitcich napisu zase priste stejne jako o nasich pocitech a myslenkach behem tohodle narocneho obdobi. Miluju vas miluju Misa

Tenhle prispevek nebute tolik o Indii jako spis o tom k cemu jsem tady dosla uvnitr sebe. Diky praci na vyrovnavani a discipline v predchozich dvou letech jsem se velmi posunula smerem k vnitrni zmene. Drive jsem byvala hodne negativni hlavne ve vztahu k sobe same a vse jsem tak nejak vnimala skrz svuj negativni pohled. Dva tydny tu ted prochazim veskerou praci, kterou jsem za ty dva roky udelala a nestacim se divit k jakym zmenam v me osobnosti a chovani doslo! Nejenze jsem se zbavila zakladniho negativniho klimatu, ale dokonce mi zmizela vetsina negativnich myslenek o sobe same a jsem schopna se zcela prijmout takova jaka jsem! Tohle zjisteni me uplne naladilo na jinou frekvenci a nebyt neustale unavy, tak jsem opravdu stale stoprocentne stastna!

Ke vsemu tomuhle se jeste pridala zkusenost z transferu, ktery jsem delala nekdy pred tremi dny. Jiz delsi dobu se snazim odpovedet si na otazku ,,Jaka je pricina meho spatneho sluchu?”, uz jsem dostala nejake odpovedi, ale vetsinou ne zcela uspokojive, takze jsem si od tohodle transferu slibovala hodne. Zacala jsem ho tematicky u sebe v uchu a cely proces byl velmi zajimavy. Dostala jsem se na mesic a ke Slunci ke sve Vnitrni pruvodkyni. Te jsem se zeptala na onu otazku a cekala co mi odpovi, velmi jsem se snazila zcela vypnout vsechny racionalizace a rusive myslenky. Najednou to prislo, velmi silny negativni pocit projel celym mym telem a na mysl mi zacaly prichazet tyto informace jakoby je rikalo me telo: ,,cela leta jsi me plnila negativnima myslenkama, rikala jsi mi jak se nesnasis, jak by ses nejradeji zabila, jak jsi priserna, jak cele telo je priserne, nechutne, atd. Naprogramovala jsi sve telo timhle destruktivnim a degenerativnim smerem, ono jen plnilo to co jsi mu rikala.” Mela jsem uplne neuveritelne silny pocit az skoro bolest z toho jaka pravda se na me valila. Citila jsem to v celem tela a uvedomila si, ze vsechny moje problemy od nejakych 11-ti let – bolesti zad, spatny zrak, problemy s mocovym mechyrem, problemy se sluchem, se zazivanim, bulimie, proste vsechno tohle jsem si zpusobila jen a jen ja sama svymi negativnimi myslenkami o sobe same! Byla jsem z toho tak hotova, ze jsem skoro nemohla dal... Po chvili prozitku jsem se vzmohla na dalsi otazku smerem k me Vnitrni pruvodkyni, tentokrat jsem se ji zeptala ,,Co mam udelat pro to abych sve telo uzdravila?”. Odpoved znela ,,zacni milovat kazdou svou bunku v tele, kazdy organ, cele sve telo, neutapej se v negativnich pocitech a myslenkach, bud naplnena laskou, pak se uzdravis”. Takze juch. Vsechno tohle jsem uz samozrejme tak nejak vedela, ale ted jsem to prozila uplne naplno a byla si jista tou pravdou, ktera za tim lezi.

Pisu sem tenhle zazitek hlavne proto abych se podelila o to jakou vahu ma to co rikame svemu telu a sami sobe. Spoustu nemoci si muzeme rozvinout zcela sami a potom jen koukame, ze jsme nemocni, nechapeme proc a bezime k doktorovi aby nam na to dal nejake prasky. Jak jsem ale cetla v nekolika knizkach, napriklad od doktora Bernieho Siegela ,,Mir, laska a uzdraveni”, v ,,Ceste” od Brandon Bays nebo v ,,Doktorovi snu” od Adama, spousta nemoci je psychickeho puvodu a stejne tak si je muzeme ,,zazracne” psychicky vylecit. Samozrejme se clovek nemusi hned nenavidet aby do sebe dostal nejakou nemoc, staci v sobe potlacit nejake negativni emoce nebo mit jine psychicke problemy, ktere clovek neresi... Verim, ze tim, ze jsem na sobe zacala pracovat a zcela zmenila sve negativni naprogramovani, vyhla jsem se nejake vaznejsi nemoci, ktera by zrejme na muj vlastni povel prisla. Takze ted opravdu kazdou volnou chvilku pracuju na lecbe laskou a jsem vdecna za vsechny vnitrni objevy ;).

Vnitrni pruvodce je rizeny zazitek.

Transfer slouží k uspořádání psychického fungování. Nemá terapeutickou funkci, je určený k integraci mentálních obsahů (životopisných, situačních, náplní životních plánů atd.), směřuje k rostoucí integraci a vnitřní koherenci tak, aby vědomí bylo schopno rozšiřovat své možnosti.

Rano nas probouzi prinesena snidane. Vzdycky nam pak minimalne pul hodiny trva nez se na ni pripravime, takze ji vetsinou jime za studena. Vzhledem k mistni teplote ovzdusi nam to ale nijak zvlast nevadi. Po snidani bereme ajurvedske leky pripravene z bylin. Pred kazdym lekem delame zadost. Tyto zadosti jsou den ode dne silnejsi, predstavy jasnejsi a prozitky intenzivnejsi. Dostavame se hloubeji do do mist, kde se rozleha bezpodminecna laska ke vsemu, z techto mist vysleme zadost s takovym nabojem, ze nas to az dojme. Jsou to chvile, kdy stoprocentne verime v uzdraveni vsech trech a v inspiraci, ktera je vsude kolem nas i v nas. Jsou to chvile absolutniho stesti a naplneni. A pak spolknem ten prasek :). Nebo ho nechame spolknou Zdendu, kdyz podavame leky jemu. Vzhledem k tomu, ze prasku mame kazdy minimalne 5, jiste chapte, ze tento cely ritual nam zabere spoustu casu. Prasky navic bereme trikrat denne (po kazdem jidle), takze jsme tu v opravdu intenzivnim ,,spojeni":).

Pak pripravime Zdendu a mne na procedury. Ty trvaji vetsinou kolem 30-40 minut a nasleduje 30 minut odpocinku kdy celi od oleje lezime nebo sedime a cekame az se olej vstreba a budeme se moct umyt. Pri sve masazi casto delam jednu velkou zadost, obcas mi to prijde jako bych stravila celou tu masaz v zadosti:). Je to velmi inspirativni a hodne mi to pomaha na me ceste k uzdraveni. Po masazi jsem vetsinou tak vyflusana, ze ani myslet nedokazu:). Pak se jdeme myt. Zdendu dva chlapici prendaji na plastovou zidli a odnesou jako krale Zdenka XII do koupelny, kde ho myji. Ja se myju sama, vzhledem k mnozstvi oleje ve vlasech a vsude po tele mi to trva celkem dlouho, vlasy si myju samponem 3-4x, po dvou umytich jsou stale tak mastne, ze si po kontaktu s nimi musim myt ruce;). Myjem se tu kyblema, v jednom mam teplou vodu, kterou si ve druhym micham se studenou a pak se takovyn mensich kyblickem oplachuju, uz mi to celkem jde a zacinam se v tom dost vyzivat;). Po umyti nandame Zdendovi akupresuricke magnety a vubec se pripravime na cely den. Ja si vetsinou tak hodinu rozcesavam vlasy/dredy a ve finale stejne vypadam jak cerstve utekly chovanec psychiatrickeho ustavu.. Po hygiene si my s Honzou davame rutinku (pracujeme na krocich sve energeticke discipliny), jde nam to tu obema velmi dobře a mame z ni skvele pocity ještě hlubsiho spojeni :).

Pak uz je vetsinou obed, ktery Zdendovi prinasi do pokoje, my s Honzou na nej ale chodime dolu do minijidelny, kde se na nas pani kucharky krasne smeji a stale nam pridavaji. Jidlo je tu dost ostry, jeste jsme si na to nezvykli, pro Honzu to navic neni moc dobry a doktor mu proto zaridil min palive jidlo. Ne ze by se to ale vzdycky povedlo... Jime umytyma rukama (hlavne pravou;) ), k obedu mame vetsinou ryzi a nejakou zeleninu v omacce, lusteniny, atp. Nevim k cemu bych to prirovnala, Honza to spis nekdy vyfoti... Jidlu tu zacinam dost prichazet na chut, navic mne po nem vubec nepali zaha! I pres obrovsky vedro tu jim desne moc a tak hodinu před dalsim jidlem mam znovu hlad :). Po obede si jdeme vzit leky=udelat zadosti a dostavame caj s mlekem k svacine;). Ten uz mi tu taky naramne zachutnal. Pak ja vetsinou pracuju na pocitaci nebo na Zkousce a Honza odchazi na prochazky po okoli. Vetsinou ho nejak zaukoluju, aby koupil to nebo ono, ne ze bychom tu meli hlad, ale chute se tezko udrzuji ;). Nastesti se ladujem tak maximalne malymi bananky nebo dnes treba Honza prinesl Hroznove vino, 1kg v prepoctu za 15Kc no nekup to;). Kolem čtvrté odpoledne mám další proceduru - vykuřování uší. To je docela sranda, jsem pod takovou dekou a jedna buchtička mi drží něco zapáleného o ucha, pod tou dekou je spoustu kouře a já se nonstop dusím... Je to ale celkem mazec pro uši, mám v nich zajímavý pocity a dnes mi přišlo, že se mi při tom v levym uchu snizilo piskani... Po tehle procedure jsem vzdycky totalne zkourena, uplne mrtva, nemuzu myslet, jednat, nic. Jen lezet. Takze jsem jeste o to vic unavena a po ctvrte hodine nejsem schopna na pocitaci udelat prakticky nic.

Ani se nenadejem a prinasi nam veceri, pak nasleduje dalsi vlna zadosti a priprava na haji. Ja se pak uklizim mimo dosah pocitace, pracuju na Zkousce, takze hodne ctu to co jsem za posledni dva roky vyprodukovala, studuju psychologii a tak. Honza jde misto me na pocitac a Zdenda si dela rizene zazitky s mp3;). Kolem 10, 11 jdem pak hnipickovat. Behem dne si taky hodne povidame, takze mame v podstate vyplnenou kazdou minutu necim zajimavym/zabavnym/prospesnym. Celkove bych tedy nase dny zhodnotila jako uspokojujici:). V poslednich dnech jsem ale jaksi mene produktivni, je to zapricineny hlavne obrovskou unavou, kterou stále pocituju. Nevim uplne z ceho to je, ale asi se mi leci cele telo, obnovuji bunky a veskera energie je spotrebovana prave na tento proces, takze mi moc volne energie nezbyva... Proto mi taky publikace tohodle postu zabrala skoro tyden :(.