MilujuTeMiluju

O víkendu 8.-9.12. budeme v rámci Humanistického hnutí organizovat seminář o Aktivním nenásilí. Tento seminář může být užitečný pro všechny, kdo jsou nějak aktivní, nebo chtějí být aktivní… ;) Nebude to gandi_king_silo_foto.jpgseminář formou přednášky, ze které odjedeme chytřejší… ;) Ale spíše víkend, který nás nastartuje k nějaké činnosti.

Dnes je evidentní, že násilí ve světě roste a zasahuje náš každodenní život. Když mluvíme o násilí, nemyslíme tím pouze jeho nejhrubší formu – násilí fyzické, které známe z válek, týrání, atentátů, kriminálních útoků a fyzických trestů. Existuje také ekonomické násilí (vykořisťování, nezaměstnanosti, používání levných pracovních sil), násilí rasové (diskriminace, izolace a xenofobie), náboženské, či psychologické (vnitřní a osobní).

Nenásilí není pacifismus a není to ani jednoduchý způsob protestu nebo rezignovaný přístup těch, kteří se ze strachu vyhýbají střetům. Nenásilí je velkou životní filosofií a způsobem jednání, které je vždy inspirováno hlubokým morálním a životním přesvědčením. Mezi hlavními představiteli Aktivního nenásilí byli Mahatma Gándhí a M.L.King.

O nich, o jejich boji, ale i o našem boji a našich aktivitách, budeme o víkendu mluvit. Jaké jsou formy nenásilného boje? Které z nich používal Gándhí? Které z nich můžeme používat my dnes? Během semináře se budeme dívat na videa, číst materiály a hlavně budeme společně hledat odpovědi a plánovat společné aktivity.

Seminář začíná v sobotu 8. prosince ve 14:00 a končí v neděli v 17:00.
Je nutné si účast zarezervovat (tak že pište, nebo volejte mě na Lu@humanisti.cz nebo tel. 605 246 227).Podle počtu účastníků bude vybráno místo.Účast na semináři je zdarma. Každý si platí stravování a ubytování.

Večer jsme se pak vydali na cestu podél pobřeží, je prý jedna z nejkrásnějších v Kalifornii. A musím s tím jen souhlasit, všude samé útesy, pláže a moře. To bylo něco pro mě. Jeli jsme asi jen tři hodiny, ale nidke jsme pak nemohli najít žádný motel a tak jsme přepali v autě. Bylo nádherný usínat za řevu tuleňů, kteří tam normálně žijí. Ráno, respektive někdy vpoledne když jsme se vzbudili, jsme se vydali na další cestu. Tentokrát jsme tuleně i potkali, tak je mám vyfocený a natočený. Byla sranda je pozorovat, protože oni se normálně drbou, hrají si spolu, ale hlavně se k sobě pořád tulí. J Moc se mi líbili. Cestou jsme ještě projeli nějaká venkovská městěčka, kde jsme si koupili jahody a někdy kolem sedmé dorazili domů. Vojta musí ještě pracovat, já píšu tohle a koukám na filmy. Už se mi to tu krátí, takže začínám příští týden nakupovat a hodně pracovat.

Fotečky ze San Franciska a od tuleňů naleznete na http://milujutemiluju.rajce.idnes.cz/2007-11-24-San_Francisco/

V pátek jsme sice vstali zase pozdě, ale tentokrát to vypadalo, že fakt odjedeme. Někdy v pět jsme fakt vyjeli a dorazili do San Franciska někdy kolem půlnoci. Cesta byla celkem fajn, jeli jme po té nejrychlejší dálnici. Hodně jsme si povídali, nebo á jsme se spíš tak nějak snažila vést konverzaci a Vojta docela spolupracoval. Hned na první pohled to město vypadá jinak než LA. Všichni mi říkali, že je takové evropčtější. Jsou tam vyší domy, podobné těm v Lodnýně. Taky je tam hodně parků a mají tam takové ty typické hodně prudké ulice, ve filmech po nich lítají auta a vždycky jednu sjedou dolu a přeletí tu další, takže když dopadnou, lítají od nich jiskry. ;)

Hrozně moc jsem se těšila na Golden Gate Bridge a na Alkatraz. Po chvilce hledání jsme oboje objevili, po známém mostě jsme se dokonce hned projeli. Rozhodli jsme se přespat na druhé straně, protože jsme doufali, že to tam bude levnější než v San Francisku. Ráno jsme se pak šli hned podívat na vyhlídku nad most. Fakt nádhera. Je to tam krásý; moře, most, zátoka, útesy, kopce, downtown, parky… Pak jsme se jeli podívat na pláž a tak nějak si celé město projeli skrz naskrz. Nebylo tam moc kde zaparkovat, tak jsme vyjeli kousek dál od města a dali si moc dobré thajské papů.

Původní plán byl vyjet někdy kolem druhé odpoledne do humanistického parku v Red Bluffu, od šesti tam mělo být nějaké setkání a chtěla jsem se tam potkat s pár humanistama. Volala jsem té paní, co mi na ní dal Phillip číslo, řekla mi, že to setkání je už od jedné odpoledne. Bylo mi jasný, že to nestíháme. Dost mě to mrzelo, ale tak jsem aspoň viděla San Francisko no.

Ve čtvrtek jsme byli s Vojtou domluvení, že vyjedeme do San Francisca. Vojta měl ráno pracovat a pak jsme měli jet. Každopádně jsme se oba vzbudili až někdy po jedné odpoledne a bylo jasné, že nepoedem nikam. Alespoň ne dnes. Měla jsem z toho menší depku, hlavně protože Vojta se se mnou skoro nebavil a mě se začalo stýskat. Navíc na mě nčjak dolehlo, že tu nihoho kromě něj nemám a když se snažím najít nějaké kamarády, tak to dopadne katastrofou. Naštěstí byla on-line Adélka s Míšou, tak mě dostalty z nejhoršího. Míša mi hodně pomohla i tím, že my vysvětlila, že Američani výrůstají v úplně jiném světě s jinými hodnotami a těžkou chápou náš svět, stejně jako je pro nás těždké pochopit ten jejich. Nebo to alespoň takhle nějak říkala.

Po chvilce jsem se uklidnila a šla si koupit švihadlo do downtownu. Nikde ho ale neměli tak, jsem si říkala, že můžu skákat I jen tak bez švihadla a šla jsem domů. Na ulicích bylo hodně lidí a je to tu fakt moc divná směska lidí. S Vojtou jsme se shodli na tom, že máme pocit jako bychom se měli umýt pokaždé když přijdeme z ulice domů. Celkem humáč no. Většina lidí tu ale tenhle pocit nemá, protože jezdí autem a po ulici nechodí. ☺ Večer jsem si pak šla zacvičit na střechu a Vojta mezi tím udělal česnečku. Kluci jeli ještě na nákup a já jsem si pustila fil Lid vs. Larry Flynt. Moc povedený filmík.

Ve středu jsem měla konečně zase nějaké vzrušení a to hned celý den. Ráno se u nás stavovala Marika, hned potom jsem letěla na sraz s humanistou z LA a večer jsem se měla setkat s Carym, kamarádem z LA, kterého znám z Česka. Humanista byl moc milý chlapík jménem Philip. Bydlí v Beverly Hills a učí malé autisty. Má dceru, která je o rok starší než já a osmnáctiletého syna. Vzal mě do obřího nákupního střediska jménem Grove, je to teda spíš něco mezi Disneylandem, Epcotem a nákupním střediskem. Všude jsou krásné domečky a v nich obchody a pak je tam fontána co hraje podle hudby a podobné vymoženosti. Hodně zajímavý je tam ale jídelní kout, protože je ponechán ve stejném stavu jako v 60. Letech. Je tam taky trh se zeleninou a tak. Moc pěkný. Sice jsem si s sebou vzala foťák, ale chytře jsem si zapomněla doma v počítači paměťovou kartu, takže z toho dne žádný fotky nemám.

S Philipem jsme pořád jen povídali a povídali. Taky jezdí do Keni a ještě do Etiopie a Ugandy. V hnutí je od roku 1974 a zajímá ho hlavně politika a spiritualita. Je ale pořád jediným humanistou v LA, takže toho tady moc dělat nemůže. Hodně se ale zasloužil o výstavbu parku v Red Bluffu a spolupořádal Severoamerické humanistické fórum v New Yorku. Když jsem mu řekla o s vém nápadu, tak byl úplně nadšený, takže mě to moc potěšilo a muím se do toho pustit. Taky mě celkem dost utvrdil v mých názorech na Ameriku a Američany. Tak jsem z toho byla trochu vykolejená, protože jsem si myslela, že mám přeci jen extrémní a zaujaté názory… Vypadá to, že je to tu vážně tak o prachách jak jsem si myslela. ;)

Pak mě vzal na hamburger do Beverly Hills na Rodeo Drive, je to známé především díky Pretty Woman. Večeřeli jsme přímo naproti tomu hotelu, kde se to celé odehrávalo. Při večeři jsem potkala Philipa syna, jméno jsem okamžitě zapomněla… Je docela zvláštní, trochu do emo stylu, ale působil mile. Přinesl s sebou pejska své přítelkyně. Takového úplně maličkého, krásného, co se pořád nosí v ruce. Asi po půl hodině nám ale v restauraci oznámili, že ho tam mít nesmíme. Phillip si ho proto vzal a šel s ním přeparkovat auto. Když se vrátil, tak mi říkal, že ten pes stojí $1,500,- a že ho zkoušel dát na zem a on prej nechce chodit. Tak jsme se tomu strašně smáli. Prostě módní doplněk. Bylo mi trochu trapný, že za mě chtěla zaplatit, pak mi ale ukázal účet – ten hamburger stál necelý dva dollary. Tak jsem dost koukala, protože jsme byli fakkt v super luxusní restauraci. Vysvětlil mi, že brzy odpoledne tam mají takovéhle speciální slevy. Pak jsme se ještě šli podívat do toho hotelu a maličko se prošli. Asi tam ale budu muset stejně ještě jednou, abych vám to tam vyfotila.

Večer mě pak vyzvedl Cary a jeli jsme si dát vodnici někam k UCLA – místní univerzitě. Po vodnici ještě zmrzlinku a exkurzi po okolí jeho baráku. Celkem pěkný, ale oddělala mě klasická americká vlajka před vchodem. Docela fajn jsme pokecali, ale stejně byl takový nějaký nesvůj, prej má hodně práce do školy. Každopádně jsem byla moc ráda, že jsem ho viděla.

Celý den jsem nic moc nedělala, jen tak odpověděla na maily a napsala blog. Vojta musel pracovat a řekl, že na pláž na beach volejbal jet nemůžeme. Každopádně pak začal vařit kachnu, tak jsem se cítila dotčená, že nějaké kačeně dá přednost před volejbalem se mnou. ;) Pak jsem to ale přešla a šla mu s ní pomoct. To už ji ale pekl a když mi dal ochutnat, tak už se mě nezbavil a jasně jsem pochopila, proč jí dal přednost. Fakt neměla chybu. Fotky z papu naleznete ZDE.
Pak konečně dorazil Martin s Petrou a jali jsme se papat. Byla to mňamka největší!! Já na tahle jídla normálně nejsem, ale kachna byla fakt úžasná, spolu s knedlíky, které Vojta vyrobil z místního chleba, a zelím. Byla to úžasná mňamka. S Petrou a Martinem jsem pak zkoukli film Pane vy jste vdova, což byl další nářez. Hrozně dlouho jsem ten film neviděla a je fakt super! Vojta mezi tím pracoval a pak šel spát. Já jsem ještě dlouho do noci kecala s kámošem.

Ráno mě v pondělí vzbudila Marika, protože si u nás zapomněla řetízek. Chvíli jsme kecaly a pak jsme se obě ke skypu, mě volal Honza, tak jsem měla žně. Pak jsem chtěla jít pracovat, ale Marika potřebovala pomoct s vypálením DVDcek. Chtěla dát tři do jednoho, ale já moc neumím s tím dvd formátem, tak jsme se s tím tři hodiny mořila za Vojtovy asistence po icq. Pak jsem na to konečně asi po třech hodinách přišla. Chvíli na to dorazil Vojta a začal pracovat. Já jsem byla trošku rozmrzelá, protože jsem vůbec nic neudělala. Vojta proto vymyslel, že mě vytáhne na procházku, tak jsem byla ráda. Už jsem se oblékla, ale Vojta si chtěl ještě dát kachnu, tak jsem se zase svlíkla.

Najednou ale Vojta šáhl po ovladači a zapnul na projektoru televizi. Před tím jsme ji neměli, ale on ji zrovna dneska zaktivoval. No a hádejte co, už jsme u ní zůstali. Zrovna dávali XXX, tak jsem sledovala pražské reálie, to byla krása. Jinak je ten film, ehm, no, zajímavý.  Neslyšela jsem skoro nic a titulky na projektoru nejdou, takže mi jen sem tam něco řekl Vojta, ale děj byl tak jednoduchý, že šlo vše pochopit i bezeslov ;). Každopádně nám teď začíná nová epocha. ;) Máme televizi, už jsme ale zjistili, že nám většina kanálů nejde, páč jsou placený, takže to zas takovej kauf nebude. Myslím ale, že to bude dobrej sociologickej průzkum, uvědomit si jaké následky to na můj život teď bude mít. Sama jsem na sebe zvědavá, jak moc se budu koukat a tak...

Teď jsem ještě chviličku kecala s Honzíkem a pak s Jamesem – kamarádem z Keni. Má v březnu dorazit do Čech, tak doufám, že mu to vyjde! Byla jsem moc ráda, že jsem ho slyšela, protože si tu přijdu lehce odtržená od všech a všeho, no už abych byla dom. ;)

V sobotu ráno jsem měla ještě trochu krizi když jsem si vzopomněla na to jak špatně to s Kennym zkončilo. Hlavně kvůli tomu, že jsem pořád věřila, že v něm je i jinej rozměr než jeho kreditní karta, ale asi jsem se zmýlila. Takže mě to prostě normálně bolelo a hrozně moc jsem potřebovala takový to pravý obejmutí od srdíčka. Prostě už se na vás do Čeech těším tak moc, že to ani popsat nejde :D.

Pak jsem chviličku pracovala na tom svým projektu, ale měla jsem hrozný nutkání to někomu říct, Honza ještě nemohl, tak jsem šla za Vojtou, ten mě ale lehce odbyl, což byla pro mě rána, protože tu jaksi nikoho jiného nemám. Naštěstí se minutku na to objevil Honzík a hrozně moc chtěl abych mu to řekla. Tak jsem byla šťastná a hrozně dobře a dlouho jsme pokecali. Pak přijela na návštěvu Marika, která se mezitím od nás odstěhovala. Říkala nám spoustu zajímavých a poučných věcí o životě tady. Čím dál tím víc mě utvrzovala v tom, že tu fakt jde všem jen o prachy a za ty si chtěj koupit i nás – buchty, aby si nás pak mohli dát. Nejhorší je, že oni si všichni hrajou na ty největší machry a snaží se pořád vychvalovat a ukazovat jak jsou nejlepší. Z čehož je nám samo na bliti a vůbec to na nás neplatí. Každopádně jim to nedochází. Pět minut po téhle rozmluvě jsem volala tomu Samovi – měl mě vzít večer na večeři na mořský plody. No a ten mi do telefonu začal vysvětlovat, že se hrozně bojí, že se do něj zamiluju. ☺ tak jsem se musela smát. Prostě další blázen!!!

Navíc mě pak ani nepřijel v domluvených osm vyzvednout, tak jsem ho už fakt nechápala. Ani mi to ale moc nevadilo, protože Marika s klukama přijeli z nákupu a udělali jsme si hody při vínku. Měli jsme různé dobrůtky – sýry, šunky, ovoce, atd. Pak dorazili kamarádi Petry, to je kamarádka od Vojtova spolubydlícího Martina. Petra žije v New Yorku a je produkční stejně jako Martin. Její kamarádi byli češi žijící tady a jeden amík, kterej kreslí. Byl to docela zajímavý večír, lehce jsem pokonverzovala, ale většinou jsem se spíše snažila zachytit alespoň něco ze společné konverzace, protože s mým sluchem je to celkem těžký. Pak dorazily jeětě Soňa s Broňou, jak jsem s nimi byla na těch horských drahách. S těmi jsem ale už moc nepokecala, protože chtěly jít za chvíli do baru a tak jsme šli. Marika mi půjčila svůj řidičák, abych se dostala dovnitř.

Před vchodem jsme potkali mého zatoulaného Sama, který mě měl v osm vyzvednout. Prý neměl auto, protože byl spolubydlící pryč a on si ho nemohl půjčit. A mě se prý nešlo dovolat. Hrozně se divil, že jsem na něj nebyla naštvaná, mě to bylo ale srdečně jedno. ☺ Pak mě doprovodil do toho klubu, v pohodě mě tam pustili. Chvíli jsme tam tak postávali, ještě jsem trochu pokecala s těma českýma klukama a snažila se jim vnutit, že si musíme jít zahrát beach volejbal. Tak jsme se domluvili. Pak byly ale holky Soňa s Broňou unavený a šlo se domů.

Sam nás ještě doprovodil a celou cestu něco hustil do Vojty. Ten ho pak ještě pozval nahoru a asi hodinu ho poslouchal. My jsme s Marikou mezi tím uklidili všechno po kalbě a chtěly jít spát. Šla jsem proto Sama vyprovodit, ve výtahu mi začal vysvětlovat, že si stejně myslí, že ho chci víc než on mě. Tak jsem se mu fakt už vysmála a on se nejdřív ujišťoval, že too fakt myslím vážně a pak najednou ke mně vykročil a chtěl mě začít líbat. Naštěstí jsem včas uhnula, vystrčila ho z výtahu a řekla mu bye bye. No fakt magor, chápete tohle někdo???

Ve čtvrtek jsem měla sraz s Kennym. Ptal se kam chci jet, říkám, že jsme ještě nebyla v Malibu. Kenny souhlasil, ale pak říkal, že bychom mohli jet k jeho kamarádovi do bazénu. Tak jsem si řekla, že to zní dobře a vrátili jsme se mi pro plavky. Pak jsme ale jeli a Kenny najednou zastavil u posilovny. Máme pořád lehčí komunikační problémy, protože jsem vůbec netušila co tam jdeme dělat. Pak jsem pochopila, že tam je ten bazén. Málem mě kleplo. Vešli jsme dovnitř a hned se nám začal věnovat manžer a začal nás provázet celou posilovnou. Byla to hrozná trapárna páč nám ukazoval k čemu jsou jednotlivé stroje a jestli už jsem někdy byla v posilovně. No tohle trvalo asi hodinu a pak nás narval do své kukaně, kde jim Kenny podepsal membership – stal se členem posilovny. Já jsem dostala kartičku, která mi platí až do odjezdu, fakt paráda, jakoby mou největší vášní bylo chodit do posilovny.

Jakmile jsme konečně vypadli, tak jsem ho vytáhla na procházku abych mu vysvětlila kdo vlastně jsem a proč se v posilovně tak super necítím. Nevím jak moc byla procházka úspěšná, ale pak jsme se pohádali, protože jsem mu řekla, že chci večer odvézt domů. Už jsem mu to sice říkala jednou před tím, ale asi dělal, že mi nevěří. Chtěl se mnou totiž strávit celý víkend. Pak jsme jeli na pláž, kde jsem si hodinu zajezdila na bruslích. Bylo to úžasný jako vždycky, tetokrát jsem dojela až na druhý konec trati. Cestou jsem přemýšlela o tom jeho nápadu – chce udělat webstránku globalwarmingoftheheart.com a chce ji věnovat mě abych ji celou vymyslela. Tak jsem přemýšlela. Když jsme pak jeli pryč, celé jsem to tak nějak vymyslela a myslím, že je to celkem dobrý. Ještě to musím ale úplně dotáhnout a pokecat si o tom s Luckou.

Pak jsme jeli zpět do posilovny protože se Kenny chtěl vykoupat. Znovu jsme se pohádali, protože já jsem mu potřebovala vyklopit na co jsem právě přišla… Navíc jsem měla už od dvou od odpoledne hlad a bylo šest. On ale nechtěl jet na oběd, protože chtěl jít na nějakou lepší večeři potom. No ale teď chtěl ještě před tím jet do posilovny, což se mi vůbec nehodilo, protože se mi tam před tím, za prvé nelíbilo, za druhé jsem mu potřebovala říct na co jsem přišla a za třetí jsem měla hlad. Každopádně jsem si samozřejmě šla nakonec zacvičit do posilovny, zatímco se Kenny cachtal v bazénu. Pak jsme se ještě jednou lehce pohádali, protože pořád nemohl uvěřit, že fakt chci jet domů a fakt s ním nechci strávit víkend. Další věc byla, že jsem mu celou dobu říkala, že bych si dala jedno z těchto pěti jídel – mořské plody a ryby, sushi, těstoviny, salát nebo čínu. Prostě něco lehčího. Tohle jsem mu říkala třikrát. No a nakonec mě vzal hádejte kam? Chvilka napětí ….. Do Mekáče = do McDonaldu. Tak mě málem kleplo, nicméně jsem si říkala, že už na další hádku nemám a přežrala se v Mekáči. Juch.

Cestou domů pak celou dobu nadával na downtown, jaká je to díra a že nechápe jak tam mohu žát. Úplně mě tak strašně vytočil, že jsem začala brečet. Byla jsem úplně v prd… Strašně mě naštval, on vůbec nemůže vědět jak já to tu moc nesnáším, jak tu trpím jak zvíře, ale co mám asi tak dělat, že jo. Mám každý den brečet chtít pryč? Nebo z toho mám vytřískat to nejlepší co se dá? :D No prostě to bylo strašný, tak jsem mu pak tohle řekla, s brekem třískla dveřma a vydala se domů s tím, že už ho nechci vidět. Do takovýhodle srabu jsem se už dlouho nedostala a rozhodně si to kvůli tomuhle blbovi nepotřebuju zopakovat. Nejhorší je, že jsem mu ani neřekla na co jsem přišla, protože se mi to v mekáči fakt nechtělo vytahovat. No aspoň tu je krásně vidět, že se o to ani moc nezajimal. Naštěstí jsem chvilku po příchodu domů zastihla Honzu na skypu, tak mě dostal z nejhoršího. ;)

Ve středu jsem měla velmi podobný den jako v úterý, ale zvládla jsem toho mnohem víc. Nejprve osobní práce na střeše, čtení si, pak práce, úklid, vyprání, cvičení na střeše, salát, práce. Měla jsem z toho dne strašně velkou radost. Dokonce jsem i málo jedla. Ve čtvrtek jsem spíše kecala s kámarády po icq a skypu. Na střeše jsem byla celkem třikrát. Poprvé mě tam totiž odchytl chlápek, se kterým jsem se tam už několikrát potkala. Představil se jako Sam, prý dělá něco jako investor relations v 7.patře u nás v budově. Docela zajímavě jsme pokecali a dal mi na sebe číslo. Chtěl jít o víkendu jezdit na bruslích. Večer jsem šla zase cvičit a pak jsem se připravovala na kalbu, na kterou mě Vojta chtěl vzít. Fotky z toho večera jsou pak TADY.

Vyrazili jsme někdy před desátou a celou dobu se Vojta divně ošíval až mi došlo, že je nervózní z toho, že jdu s ním na tu kalbu. Bál se, že mě tam nepustí. Nakonec jsme zjistili, že kontrolují identifikace už u vchodu a tvoří se tam lajna lidí. To znamenalo, že se tam bez ID těžko dostanu. Řekla jsem mu ať jde sám, že se projdu po Hollywood Blvd. a pojedu domů metrem. Šla jsem se tam projít, zrovna tam byla nějaká módní show Victoria's Secret. Když jsem prolezla vším tím bezpečnostním opatřením ven na chodník, všimla jsem si,že to tam je jak v cirkuse nebo na pouti. Fakt, akorat tam byl místo maringotek autobus potištěný modelkama. Ty potisky ale byly jak namalované, jak jsou na pouťových atrakcích takové ty malůvky, tak něco podobného. :D Byla tam i Kurková! Taky tam byla nějaká limuzína a lidi si nosili taštičky s Victoria's Secret potiskem. Tak jsem to tam za 10 minut prošla, ale nic moc tam k vidění nebylo. Pak mě ale napadlo, že bych mohla napsat tomu Samovi a jít někam s ním, když už jsem byla oblečená a v centru. Sam mě tam pak za půl hodiny vyzvedl a jeli jsme zpět do Downtownu do nějakého baru.

Tam to bylo docela zajímavý, dozvěděla jsem se, že když se potřebuju dostat do baru, tak musím podplatit tu gorilu u dveří. :D Se Samem jsme se snažili pokecat, ale bylo to těžký, protože on blbě slyší na levý ucho a já na levý taky slyším hůř. :D Navíc to v tom baru děsně řvalo, tak jsme se pak rozhodli jít zpět na místo setkání - na střechu. Tam jsme ještě šíleně dlouho kecali, teda já jsem mu spíš vysvětlovala svůj světonázor a nestačil klást argumenty, na všechno jsem mu tak nějak odpovídala, takže jsme se dostávali hloubš a hloubš, fakt to bylo moc zajímavý. On mi jen stačil říct, že je takový dítě ulice, od 13-ti byl na nějakejch drogách, pak ho v 17-ti opustila máma a on dělal párty tak velký, že ho jednou na pět dní zavřeli za krádež STOPky (té značky)... Pak dělal nevím co a pak ho ještě jednou zavřeli na rok a půl za to, že měl u sebe půl kila trávy. No takže asi tak. O vězení mi tak lehce vyprávěl jen to, že člověk tam musí být členem nějakýho gangu aby to vůbec přežil. A taky jak musel zmlátit tatéra, když mu dělal kérku a udělal chybu. Prostě masakr. Tattování má fakt hodně a celkem ošklivý. Nedávno přišel do LA a teď vydělává těžký prachy. No taže prostě další ,,normální“ Američan.

Dnes jsem měla opravdu krásný den. Vzbudila jsem se v půl dvanácté, nasnídala Oatmealem abych neměla hned hlad a vydala se na střechu. Potřebovala jsem si opálit určité partie a dnes byl neuvěřitelně horký a slunný den. Na střeše jsem se rozvalila na kanapátko a začala dělat osobní práci. Teď zrovna pracuju na svém životopise a psala jsem si co jsem vyváděla od svých pěti do deseti let. Bylo to moc zajímavý, ale pak mě začala z psaní bolet ruka. Došla jsem si proto pro knížku, kterou jsem u pasové kontroly dostala od Lucky. ;) Jmenuje se Silo Speaks a je to moc chytrá knížka, vřele ji doporučuju, ale zatím jsem přečetla jen prvních pár stránek, tak nechci psát víc. Jinak fotky jsem udělala další den a můžete si je prohlédnout klasicky zde.

Na střeše se sem tam objevovali různí lidé, většinou si chtěli povídat, tak jsem si povídala. Jeden pán tam celou dobu jen seděl, pokukoval a smál se. Nevím jak jsem tam rozvalená v těch tangách působila, každopádně se za chvíli zvedl a vážně se mě zeptal, jestli nepotřebuju masáž. :)) Bleskově jsem odvětila, že NE, ale, že děkuju :D. Usmál se a odešel, pak se tam objevil znovu, ale už na mě nemluvil.

Někdy ve čtyři jsem slezla dolů, protože jsem se chtěla jet projet na bruslích ještě za svěla. To se mi samozřejmě nepodařilo, protože jsem snědla Vojtovu megapálivou polívku a musela chvíli počkat než se mi umoudří žaludek. Vyjížděla jsem proto za tmy a to ještě dost neurčitým směrem k vodě, kde jsem doufala, že nebude tolik přechodů. Jedu si tak jedu a najednou se mi scenérie začíná značně proměňovat, ulice jsou čím dál špinavější a všude se line děsný smrad. Nicméně jedu dál, říkám si, že je to náhodou špatná ulice. Lidí ale začalo přibývat a všude byli jen samí černoši. Jistě víte, že nejsem absolutně žádný rasista, ale tohle místo mi nahánělo děsnou hrůzu. Všude se povalovaly odpadky a lidi. Po pár ulicích to začínalo být ještě horší, tak jsem si řekla, že zahnu do ulice a pojedu zpět.

Kam, že se mi to podařilo zajet? Do té nejpříšernější uličky kterou jsem zatím jela. Nedalo se tam pořádně projet, protože byl chodník úzký a všude tam leželi, seděli a postávali malé hloučky lidí. Většinou 2-3 lidí, vypadali jako kdyby se o něco dohadovali nebo na něčem domlouvali. Prostě mi představivost hrála všemi barvami. Leč jsem už byla mezi nimi a chtěla se jen dostat co nejdřív pryč. Někteří na mě pokřikovali ,,hej mama" další ale ,,co tady děláš?!" a to už jsem fakt přidávala na rychlosti, teda ono to moc nešlo, spíš jsem se snažila rychlejc vymotat. Se svým milujícím přístupem ke všem lidem a naivitou, že by mi nikdo přeci nemohl ublížit, jsem se snažila na lidi usmívat a mít pohled plný pochopení a srdce otevřené. Po chvíli se mi opravdu podařilo vyjet nejen z uličky, ale i z celé čtvrti.

Teprve pak jsem si uvědomila jak jsem rozklepaná a jak je mi duševně špatně. Zavolala jsem Vojtovi, ale moc mé rozpoložení nechápal, tak jsem se ho radši zeptala kam mám jet aby to nevypadalo, že mu volám zbytečně. Já jsem ale potřebovala pohladit, alespoň po telefonu, když svým nejbližším zavolat nemůžu... Tak vám to píšu aspoň teď tady a brečim taky až tady. Jen málo ale. Pak jsem se jela projet dál, ale bylo to k ničemu, buď bylo na ulici moc nebo málo lidí. Tak jsem pak zamířila domů a ještě chvíli cvičila na bruslích výjezdní cviky na burslích. Chodba v mrakodrapu je totiž dotatečně dlouhá. Už jsem se to ale potřebovala jet někomu svěřit, tak to teď píšu ještě s bruslema na nohou, pojedu asi ještě cvičit po bytě.

Každopádně to byl pěknej humáč říkám vám. Úplně jsem v tu chvíli měla chuť řvát ,,Tak tohle je ta vaše demokracie a svoboda? To je ono? Tak to nechci!!! To si strčte do p....". Bylo to samozřejmě způsobený těma emocema, vím, že je tu spousta super věcí, ale byla jsem děsně šťastná, že mi tohle v Praze nemáme. Alespoň co jsem měla já možnost poznat, tak tohle fakt ne. I v Keni to bylo jiné! Rozhodně jsme se tam nikde neměla tak nepříjemný pocit jako tady. Ani když v Keni řádila vraždící sekta Mungiki ;). A ve slumu jsou ty pocity jiné... Tak se omlouvám za ten emocielní výlev. Už se na vás na všechny moc a moc těším do pro mě normální Prahy, kde jsou lidé svoji, ale rozhodně proto nemusí chodit oblíkaní a vypadat jako blázni, protože tady mi to u spousty lidí tak přijde...

V sobotu večer kluci přivezli nový stůl a židle. Celkem se k němu vejde deset lidí, je fakt obrovský. Kluci z něho měli tak velkou radost, že jsme se museli všichni opít a přežrat. V neděli ráno jsem měla naplánovaný chat s Honzíkem. Vojta mě ale vzbudil dřív s otázkou jestli nechci jet na Magic Mountain s jeho českou kamarádkou Soňou, jejím přítelem Benjaminem a ségrou Broňou. Magic Mountain je zábavný park, kde je spousta horských drah. Ty já miluju a říkala jsem si, že v Kalifornii budou mít horské dráhy určitě dost vychytaný. Navíc jsem věděla, že má Vojta hodně práce a nikam by mě asi stejně nevzal. Takže jsem souhlasila, rychle se vypravila a už mě Vojta vezl do Beverly Hills, kde Soňa bydlí. Nejdřív jsem se holek trochu lekla, protože byly jednak dost krásné a jednak dost namalované, tak jsem si vedle nich připadala jak ošklivé káčátko. Postupně to ze mě opadalo.

V autě jsme se trochu bavili s Broňou. Dozvěděla jsem se, že žije na Mallorce s německým přítelem a pracuje v cestovce. Je jí 22 a hned po maturitě odešla do Německa a pak na Mallorku, kde už tři roky žije. Soně je 26 a 4 roky žila v Německu, pak se přestěhovala sem do Kalifornie a vdala se tu. S manželem už spolu ale nejsou a teď si našla Benjamina, který pracuje ve Vegas. To je asi tak všechno co vím. V parku jsme se ani moc nebavili, spíš jsme pořád řvali nadšením a hrůzou na nějaké horské dráze. Bylo jich tam fakt šíleně moc a my jsme byli skoro na všech. Byla tam dokonce i atrakce, kde dva lidi přivázali lany a nechali je letět, to vypadalo hodně dobře, akorát to bylo za příplatek $20 a hodina čekání, tak jsme se na to vyprdli. Fotky z toho dne jsou k nalezení ZDE. Moc jsem ale nefotila...

Jinak jediný poznatek který z toho dne mám je ten, že jsou Američani na pohled dost oškliví lidé. Dalo mi zabrat abych našla nejakého pěkného člověka, když jsme stáli ve frontách a tak. Naštěstí tu mají dost Hyspánek, které se mi líbí. ;) To celodenní křičení a vydávání emocí mě šíleně znavilo a chtěla jsem už jen spát. Cestou domů jsem ale dostala hlad a Vojta mě pak vzal na sushi do malého Tokia – japonské čtvrti. Sushi bylo výborné jako vždycky, takže jsem mohla jít v klidu s plným žaludkem spát.

Dneska jsem mluvila s Luckou a vymysleli jsme plán na zastavení výstavby nových amerických základen v Africe. ☺ Pokud o tom ještě nevíte, tak se Američani chystají postavit základny i po celé Africe. V češtině jsem o tom našla jen jeden článek a to tento . My každopádně nechceme žádné další zbrojení a na tomhle projektu (Africom se to
jmenuje) je krásně vidět, jak chtějí Američani Afriku dostat pod svůj vliv. No prostě jsme si říkali, že sami s tím asi nic neuděláme a tak se pokusím najít co nejvíc organizací, které již na poli odzbrojení fungují a následně je oslovit v rámci naší kampaně Europe for Peace. Cílem je sjednotit všechny tyhle organizace tak, abychom vytvořili sílu, která bude schopná otevřeně poukázat na nesmyslnost dalších základen. Oni by to totiž samozřejmě zaplatili Američtí občané, takže je jasné, že jestli s tím někdo může něco udělat, tak jsou to oni. No a pak jsme si ještě říkaly, že by nebylo od věci oslovit Hollywoodské hvězdy, které jsou třeba otevření kritici Bushe a zkusit je do naší kampaně taky zapojit. Ono hvězdy mají přeci hodně peněz a především slávu, což znamená, že by nám zřejmě měli být schopni zajistit zájem medii. Už jsem zjistila, že spousta těchto hvězd již spolupracuje s nějakými organizacemi, takže jejich zapojení by nemělo být tak obtížné.

Možná teď působím jak totální blázen. ☺ je přeci ,,jasný", že když Amíci budou chtít postavit základnu u nás, tak ji postaví a když to budou chtít udělat v Africe, tak to taky udělají, že jo. :))) No jooo, ale mě to prostě příjde jako totální kravina a ještě ke všemu tu fakt dennodenně vidím problémy, které by se daly dlouhodobě vyřešit jen se zlomkem peněz které se na výstavbu těchhle základen utratí. Takže mi přijde jasný, že se kruci něco udělat musí… A vím, že většina lidí si řekne ,,no jooo, ale s tím prostě nejde nic dělat…" takže je mi jasný,že když mi to vadí, tak bych s tím něco měla dělat, protože kdo jinej? A taky vím, že neumřu, když udělám seznam organizací a hvězd a pak je zkusím oslovit, ani tím nezabiju tolik času. Tak proč ne? Proč ne, když mi to udělá moc a moc dobře a dá mi to pocit, že třeba můžu rozhýbat maličkou sílu? Samo věřím, že těm základnám fakt zabráním, ale i kdybych nezabránila, tak co ztratím? Joo a kdybyste mi náhodou chtěl někdo pomoct třeba s těmi seznamy organizací, nebo jste třeba věděli o nějakých hvězdách, ať už hercích, zpěvácích nebo jiných, kteří jsou proti zbrojení a tak, určitě mi napište maila nebo sem comment, ju? Díky moc

Doma jsem vydržela ještě celé uterý a středu. V úterý jsem hodně pracovala, ale středu jsem v podstatě celou prokecala s kamarády a Honzou. Večer jsem si pak pustila Příběhy obyčejného šílenství a zacvičila si u toho. Ve čtvrtek jsem se nějak nemohla vzbudit, takže jsem odjížděla na pláž až kolem 13:00, naštěstí mě kousek popovezl Vojtův spolubydlící Martin. Opět jsem sedla do busu, který mě nezavezl až na pláž, ale tentokrát schválně, protože jsem si ten zbytek chtěla dojet na bruslích. Pak jsem si dala na pláýi ještě nějaké cviky, ale pak už na mě čekal Kenny, na kterém jsem si vynutila, že se chci jet podívat na Marina del Rey. Tak se tu jmenu část města s velikým přístavem . Je to tam opravdu nádherné, jedna jachta vedle druhé, ale moc se to neliší od jiných luxusních přístavů v Americe, mně osobně to hodně připomínalo Floridu. Pak jsme se jeli přežrat do NORMS, kde jsem si dala mořské příšery, ale bohužel jsem přehlídla, že jsou smažené, takže jsem si tolik nepochutnala.

Večer jsme se pak jen jeli vyblbnout na pláž, kde jsem se cachtala nohama ve vodě a zjistila jsem, že tak studená není. Pak jsem taky vymyslela, že se dá před těma vlnama parádně utíkat a je to moc velká švanda.:) Kolemjdoucí koukali divně, ale na to jsem si od té doby co se kamarádím s Kennym, zvykla. Pak už bylo celkem pozdě a Kenny se nedal umluvit aby mě odvezl domů, takže jsme přespali na pláži v jeho autě. Musím říct, že to byl celkem zážitek usínat a probouzet se při burácení vln.

Ráno mě pak odvezl domů, ale měli jsme pak hned jet k nějakému známému bubeníkovi. Kenny totiž hraje na saxofon a měl zkoušet s tímhle bubeníkem. Těšila jsem se, že zažiju něco nového a taky mi Kenny říkal, že je ten bubeník velkým odpůrcem Bushe, takže jsem s ním o tom taky chtěla mluvit. Bohužel ale měla bubeníkova žena nehodu, takže jsme nakonec nikam nejeli. Já jsem se vrátila domů pracovat a zůstala jsem tu až do soboty.

Večer jsem si pak akorát zacvičila své vlastní cviky a kouknula se na Slunce, seno, erotika. Vojta uvařil výborné kuřátko s bramborama, tak jsem měla hody. Dneska jsem se byla projet na bruslích u stadionu tady v downtownu. Je to ale šíleně daleko, takže tam asi jezdit nebudu, páč mě nebaví stavět každých 20 metrů na přechodu. Taky jsem chvilku dělala osobní práci na střeše.

Sobotní den jsem strávila prací a čekáním na Vojtu. Slíbil mi totiž, že pojedeme na večeři na sushi! To bylo opravdu výborné, asi nejlepší co jsem kdy měla. Při večeři jsme dobře pokecali o našem předchozím vztahu a docela dost věcí si vyjasnili. Pak jsem se jeli podívat na vyhlídku, ale nesmí se tam zastavit, takže jsme se moc nepokochali. Moc jsem nepochopila, proč se tam nesmí zastavit, prý je to pro to aby tam lidi nesouložili. Tak to už jsem vůbec nepochopila :D. Pak jsme jeli sehnat nějaké dříví abychom si mohli rozdělat oheň v krbu. Skvěle jsme pak pokecali o problémech, které v Americe jsou - ti bezdomovci a podobně. Vždycky máme odlišné názory, takže je ze všech pokeců spíše dlouhá diskuze...

V neděli jsme se pak vydali na výlet do nedalekých hor. Fotky jsem opět umístila do galérky ZDE.Vojta tam už byl na motorce a prý tam je silnice, která je uzavřená, protože ji smyla voda. Na motorce se tam nedostal, tak tam chtěl dojít teď se mnou pěšky. Šli jsme asi tři hodiny, ale smytá dálnice pořád nikde. Nakonec jsme se jen napapali, já si koupila lunch pack - takové miniaturní obložené chlebíčky. Je tam sýr, šunka a cracker. Jedla jsem to když jsem byla v 10-ti letech na Floridě. Tak jsem se lehce vrátila do dětství. Po papu jsme se vydali zpět a pokecali o Vojtových kamarádech. :) K autu jsme se vrátili už za tmy a opět hladoví. Jeli jsme pro to ještě nakoupit do samoobsluhy, kde jsme udělali moc pěknou útratu a vydali se konečně k domovu. Vojta pak uvařil moc dobrou kuřecí polívku a já ji jedla ještě celé pondělí.

Dnešek - pondělí jsem strávila celé doma prací. Jsem hrozně ráda, že jsem toho tolik udělala, ale taky jsem toho hodně zpapala, takže mám tochu výčitky, že jsem už dlouho necvičila. Snad se mi to povede zítra.

Páteční den jsem si užila v celé kráse doma. Nejprve jsem dělala nějakou práci, pak psala vyprávění o předchozích dnech sem a trošku si popovídala se přáteli. ;) V sedm nás s Marikou vyzvedl Kenny, který na nás už hodinu čekal. Pak jsme jeli do Norms - té typické americké restaurace a dali si čokoládový milkshake. Kenny mě pořád zval na Vánoce do New Yorku, tak jsem si pak vypnula naslouchátka a neposlouchala ho, protože mým největším přáním je přijet na Vánoce do Čech. :) Pak jsme se konečně vydali ke Garymu domu, kde jsme pokojně zapařili. Rušila nás akorát stálepuštěná televize. Nadchl mě Garyho výrok, že jsme tu my teď jakoby v budoucnosti, protože k nám přicházejí americké seriály a filmy se spožděním. Tak jsem se musela smát, protože jestli to u nás bude v budoucnu vypadat jako tady, tak se můžeme jít oběsit rovnou teď. ;)

Chvíli na to jsem zavedla řeč na bezdomovce, protože je jich tu opravdu moc a moc!! přijde mi, že je jich tu snad i více než v Buenos Aires, s Keňou se mi to nějak moc srovnávat nechce... Každopádně jsem mu říkala, že mi to přijde jako pěkná ostuda a on se mě ptal co bych s tím chtěla jako dělat, dávat jim peníze? Samozřejmě že se tomu dá jedině předcházet, takhle se to moc řešit asi nedá. I když jsem teď ze srandy vymyslela, že by si Hollywoodské hvězdy, co mají šíleně moc peněz a strašné deprese, mohli adoptovat bezdomovce :))) a třeba jim stavět ubytovny nebo je ty ubytovny ještě lépe nechat postavit. Tím by hvězdy mohly dostat nějaký smysl života, nemít deprese a ještě by snížily počty bezdomovců. ha ha No asi to budu muset ještě ve své mysli trochu rozvinout, nebo co si o tom myslíte?

Pak mě tu taky děsně vadí, jak mi kluci pořád říkají, že nesmím jezdit metrem a autobusem a neměla bych bydlet v centru (Downtownu) protože je to nebezpečné. Pořád se bojí!!! Nemůžu ani na veřejné záchody! Stojíme ve frontě v supermarketu a před námi jsou dva bezdomovci - Kenny chce okamžitě jít do jiné fronty.. Chci jít na pláž touhle cestou, ale je tam bezdomovec, tak musíme jít jinou cestou. Naprostá svoboda.. Vojta mi dnes říkal, že mu přijde, že tu jsou svobodní jen ti co mají hodně peněz kdežto ti co jich mají málo jsou bedlivě střeženi a moc toho nemůžou. Já si myslím, že přesně tohle může vysvětlovat, proč je tu tak vysoká kriminalita. Ti co mají málo peněz se jich snaží vydělat víc a nejlehčí možná cesta vede přes podsvětí. Obzvlášť obchod s drogama tu jen bují, protože většina hvězd a bohatých lidí fetuje, že ano. To mi alespoň tvrdí Kenny s Garym. Výborně, takže to bychom měli náš americký sen...

Je pravda, že to tu nebezpečné být opravdu může, prý tu zabijí osm lidí denně. Kenny mi říkal, že v Downtownu mlátí a zabíjí gangy bezdomovce. Každopádně se to nevyřeší tím, že se budou lidi bezdomovců a gangů bát a budou se vyhýbat městské dopravě. Spíš to naopak zvýší počet aut a věřte mi, že ty zácpy co tu jsou, se ani Nairobi nevyrovnají!!

Druhý den jsem si dala sprchu v Garyho nové koupelně a jeli jsme s Kennym na snídani. Gary totiž musel do práce, kdežto Kenny evidentně může napsat text kdekoliv a tu práci ve Vegas ještě nemá jistou. Snídani jsme si dali opět v té typické americké restauraci, protože jsem hrozně chtěla palačinky. :)) Pak jsme jeli na pláž, kde jsem si zablbla a konečně Kennymu vyslepičila všechny svoje názory na jeho rodnou zemi. Výsledek byl víc než pozitivní. Akorát se do mě asi zbláznil ještě víc, ale s tím asi nic nenadělám. Jinak jsem se zapomněla zmínit, že za mě všechno platí a vy kdo mě znáte určo víte, že to nesnáším a neumím akceptovat. Takže tohle je zatím takovým trnem v našem vztahu. Navíc je to děsnej vejtaha, asi milionkrát mi ukazoval svaly na rukou a pořád se jen chvástá. Takže to je pro moji povahu taky dost náročný. No a co je úplně nejhorší, stále mi říká co pro mě udělá a co mi koupí. Už asi stokrát jsem mu vysvětlovala, že k životu nic nepotřebuju a jsem naprosto spokojená takhle. Nejvíc nesnáším, že začnu něco vyprávět a řeknu třeba ,,my jsme jednou jeli na výlet do ...." a v tu ránu slyším ,,já tě vezmu na výlet, chceš?" a takhle je to úplně pořád úplně se vším. I Gary si toho všimnul a dělal si z toho legraci.

Po procházce po pláži jsem se jela sama projet na bruslích po své milované cyklostezce a vyfotila všechny ty nádherné baráky, takže se můžete pokochat... Pak jsme si byli zacvičit, u pláže tu mají takové ty prolejzačky na posilování. A pak jsme si jeli dát sushi do moc dobrého sushi baru, musím tam někdy vzít Vojtu. Já už jsem pak děsně chtěla domů, ale byla zrovna hodina, kdy začíná největší zácpa, takže jsme se ještě tak nějak poflakovali po Main street v Santa Monice a potkali se s Marikou, které jsem slíbila, že s námi pojede domů. Když ji Kenny viděl, tak chtěl hned zavolat Garymu, asi aby se zbavil soka, kterého mimochodem celý den pomlouval. Já jsem se to teda už od rána snažila sabotovat a vysvětlovat mu, že negativníma slovama o někym jinym ubližuje hlavně sám sobě a podobnejma moudrostma, ale nevím, jestli si to vzal tak úplně k srdci. Každopádně jsem se o to aspoň pokusila. Já jsem tam Garyho taky chtěla mít, protože mi Kenny říkal, že je Gary zarytej republikán a milovník George Bushe. Takového člověka přeci musím poznat a zjistit co ho k tomu přivádí. ;)

Takže za námi pak dorazil Gary, který se Marice moc líbil a myslím, že Marika jemu taky, takže z toho mám moc velkou radost. Kenny se Marice líbil taky, ale říkala, že by ho ostříhala. Mně je to jedno, vadí mi jeho povaha tak jako tak a navíc jsem stále strašně moc zamilovaná do své lásky a těším se zpět do Čech... Po kafi jsme nasedli do Garyho hoooodně hustýho Mercedesu a tím nás odvezl ke Kennyho autu, kterým nás Kenny pak konečně hodil domů. Cestou jsme se ještě s oběma kluky domluvili na páteční kalbě u Garyho doma. Má to ještě jednu skrytou motivaci - Marika hledá bydlení a Gary má celej jeden pokoj v domě volný... Tak jsem zvědavá jestli z toho něco bude. Večer si pak Marika dělala nehty na kalbu a já jsem s ní nejdřív kecala o klucích a pak jsme zabředli do megadlouhé debaty o sociálních dávkách. Marika je totiž zarytá kapitalistka, což je něco pro mé názory, že ano...

Takže pěkně popořádku. Ve středu jsem ráno jela s Vojtou k němu do práce a hned jsem přestoupila na autobus, který mě MĚL odvézt k moři. Místo toho ale končil asi 50 bloků od moře, takže jsem se rozhodla ten zbytek dojet na bruslich. Trosku jsem pospíchala, protože jsem ve 12:00 měla mít na pláži spicha s tím člověkem, co mu stály vlasy na hlavě. Zvládla jsem to ale skoro za půl hodinky a už jsem poznávala Kennyho - blázna. Musím zmínit, že jsem mu na začátku moc nerozumněla, protože děsně mele a navazuje a i jeho kamarád říká, že mu nerozumí. Takže jsem jen pochytila, že píše texty reklam, písniček a dělá komika ve stand-up comedies - což u nás asi nemáme. Tady ho prej mají rádi hlavně na Floridě, teď chce ale nějakej job v Las Vegas. Abych se přiznala, tak jsem mu ze začátku vůbec nevěřila. Fakt vypadal spíš jak blázen. Něco mi ale říkalo, že mu můžu věřit, takže jsem si přezula brusle a vyrazili jsme na oběd. Když jsme tam přijeli, tak jsem se musela smát, protože Kenny nechal na střeše auta sandále i když jsme jeli. Celou dobu jsem fotila, takže se můžete pokochat fotkama z toho dne TADY
Jeli jsme do takové megatypical american restaurace, takové té, kde dolévají kafe, mají palačinky, no prostě jako z filmu. Třeba na začátku Pulp Fiction jedna taková je. Kenny objednal nějaký čokoládový zmrzlinový milk shake či co, takže mě hned hlad přešel a jen tak jsme kecali.

Samozřejmě jsem hned začala vymýšlet jak ho zapojím do svého plánu změnit svět. Přeci jen když umí psát chytlavé reklamy, tak by se hodit mohl. Za chvíli mě ale zpražil tím, že něco podobného chce už dávno udělat, takže spolupráce je nad míru jasná. Juch. Pak jsme jeli tak různě po jeho známých, pořád mi chtěl něco ukazovat a s někým seznamovat. Dobře, je to tím, že se mu prý strašně moc líbím. Tak jsem mu hned vysvětlila, že mám přítele, takže s ním rozhodně nic mít nebudu. Byl takovej přepadlej, ale pak se chytnul toho, že povídám, že můžeme být přátelé celý život a bude to pomalu lepší než spolu dva týdny chodit. Né že bych od něj měla úplně pokoj, ale rozhodně si ke mně nic nedovolí. Spíš mi dává neustálé komplimenty. Tak jsem se musela pořád fotit, abych se ujistila, jestli jsem se náhodou nepřetransformovala do nějaké Hollywoodské hvězdy. Ale byla jsem tam pořád ta samá já se svými nedostatky. Tak nevím, ale nesmíme zapomínat na to, že je to blázen...

Pak jsme jeli navštívit jeho právníka, který bydlí jen pět bloků od pláže v Santa Monice - část LA. Tam jsme se nějak zakecali a zůstali tam až do druhého dne. Konečně jsem se trochu rozpovídala a jejich angličtina mi taky přestala dělat takové problémy. Objednali jsme pizzu a salát, já jsem jim pořád ukazovala něco o sobě, co je na internetu. Takže fotky, projekty které děláme a tak. Bylo to super, jediné co mě naštvalo bylo to, že se o mě začali hádat. Teda Kenny si na mě dělal nároky a ten právník - Gary vypadal, že se do mě zamiloval, či co. Spíše to ale způsobilo množství alkoho co vypil s to, že jsem normální, nebo nevím. Naštěstí se mi jim podařilo vysvětlit, že můžou být oba v klidu, protože nebudu mít vůbec nic ani s jedním z nich. Takže jsme se pak vydali spát každý do jiné místnosti. Kennyho jsem pak ráno našla vedle mě, ale jen se koukal. Blázen no.