MilujuTeMiluju

O včerejším dnu sem snad ani psát nebudu, protože se nic moc zajímavého nedělo, leda tak to, že jsem konečně dostříhala všechny videa z předávání dárků dětem v Keni a můžu se konečně vrhnout na to proč jsem sem vlastně přijela. Pak jsem taky byla vyběhnout schody a cvičila jsem na své nové karimatce. :)
Dnešek byl zajímavější, vstávali jsme ráno po šesté, protože nám Vojta domluvil tenis s jeho dvěmi buzna kamarády. Tenis byl fajn, ze začátku jsem se nemohla trefit, ale postupně se to zlepšovalo, kamarádi to moc neuměli, takže mi to vyhovovalo, protože mi to stačilo jen lehce přehazovat a oni byli rádi, že si zahráli... Pak jsme jeli s Vojtou na snídani ke krámu s organickými potravinami, mají tu normálně celý velký megastore. No a hned pak jsem jela autobusem na pláž. Byla to má první jízda, takže jsem samozřejmě nastoupila špatnými dveřmi a udělala pár trapásků, ale hlavní bylo, že jsem k té pláži dojela. Autobusy tu mají jako u nás, akorát mají vevnitř televizky, kde se dá sledovat poloha autobusu, zprávy a samozřejmě nesmí chybět reklamy... Na pláži jsem se rozvalila a začala si číst sešítek na osobní práci, kde mám všechny důležitý myšlenky. Lehla jsem si přímo naproti surfařům, abych jim mohla nerušeně závidět. Do vody jsem teda nevlezla, protože mi byla zima i na suchu. :( Trošku lituju, že je tu takhle kosa, ale s tím asi fakt nic nenadělám. Když už jsem tu zimu nemohla vydržet, šla jsem si obout brusle k té úžasné cyklostezce. Tak si je tam obouvám a najednou u mě zastaví starší pán a ptá se mě odkud jsem, povídám, že z Česka, pokýval hlavou, něco zažbrtlal, ale ani napodruhý jsem ho neslyšela, tak jsem se jen usmívala a on pozdravil a odjel. Obouvám dál a ani ne pár minut na to ke mně přišel typ, kterýmu stály vlasy na hlavě. No fakt, takový černý hustý, většina mu jich stála a nad čelem jich měl pár seplejch do culíku jako to občas dělají takovejm těm psům. No a na co, že se mě to hned ptá? Samo na to odkud jsem. Tak jsem už to nevydržela a zeptala se ho jestli vypadám jak opice nebo jak je na mě poznat, že nejsem odsud... Prý podle pohybů... Nechápu, no prostě mám prý takové ladné pohyby, já, která mám k ladnosti asi jako slon k lehkosti. Každopádně jsou prý američanky nemotorné a prkenné, kdežto my evropanky máme ladnost. No tak on už jako blázen vypadal, že jo. Pořádně dlouhou chvíli tam do mě něco hustil, rozumněla jsem mu každé třetí slovo, ale byla jsem líná vytahovat naslouchátka, protože jsem už měla nandané brusle a byla nadržená na tu cyklostezku... Pak se teda umoudřil a začal mluvit něco normálnějšího, tak jsem usoudila, že by mohla být sranda ho víc poznat a hlavně slyšet a domluvila jsem se s ním na zítra, tak jsem zvědavá co to bude zač.
Ale pak to přišlo - zatím největší orgazmus za můj pobyt!!! Jela jsem po té úžasné cyklostezce a normálně jsem se nahlas a od srdce smála radostí, fakt to byla neuvěřitelná bomba, slovama se to asi vyjádřit nedá, tak si mě zkuste prostě představit ;). Už z dálky se na mě lidi, hlavně teda chlapi usmívali a já na ně. Jela jsem kolem Venice beach, kde mají různé pouliční stánky jako u moře v Evropě. Pak dál podél pobřeží kde jsou zase ty nejúžasnější moderně řešené baráčky. Jsou takové vysoké a úzké jeden vedle druhého, musím to vyfotit. Foťák jsem s sebou sice měla, ale zapomněla jsem, že je vybitý :( Každopádně to musím vyfotit minimálně pro tebe, mami.
Pak jsem jela zpět do Santa Monica, kde jsem nasedla na bus a jela za Vojtou. Byli jsme domluvený, že si spolu dáme oběd. Nejdřív jsem nevěděla který bus tam jede, tak jsem se zeptala jedné starší paní, ta mi pak ukázala když autobus přijíždel a dokonce mi řekla kolik mám zaplatit. Hned jak jsem nasedla, tak jsem psala Vojtovi smsku, ze jsem vyjela. Měl totiž hrozný hlad, tak aby věděl, že už nebude tak dlouho trpět. To jsem ale ještě nevěděla, že mě ten bus zaveze uplně někam jinam, respektive do Beverly Hills. Tam je to sice moc pěkný, ale přeci jen na mě ten hladovej Vojta čekal. Když jsem zjistila, že asi jedeme špatně, šla jsem se zeptat pána řidiče, ten zrovna otevíral výsuvný práh pro vozíčkáře a říkal mi ať počkám, samozřejmě jsem mu na to šlápla a pak rychle vyskočila, takže byl další trapas na světě :D. Ustála jsem to ale a vrátila se do busu. Pan řidič na měl byl stejně ale moc hodný a řekl mi, že se za chvíli bude otáčet a vezme mě zpět na křižovatku odkud mi pojede správný autobus. Na konečné jsem musela vystoupit a pět minut počkat, ale zkrátila jsem si to příjemným pokecem s panem řidičem.
Přesně po dvou hodinách jízdy busem jsem dorazila za hladovým Vojtou. Naštěstí ani nebyl moc naštvanej a byl to velmi produktivní obídek, páč jsme domluvili celou naší budoucí spolupráci. Pak jsem jen jela domů metrem a cestou z metra domů jsem byla úplně hotová z toho jak se na mě hodně chlapů směje a posunkuje. To jsem u nás fakt nezažila a už vůbec jsem to nečekala tady. Ono je možná pravda, že to mám zkreslený tím, že jsem šťastná když potkám nějakého neteplouše, páč jich je tu moc a moc. :) Né že bych je neměla ráda nebo tak, ale přeci jen je to občas frustrující je tu stále potkávat.

Dnes jsem po probuzení hned uháněla dodělat ještě jedno video, ale stejně mi jich ještě dost chybí. :( Pak jsme s Marikou jely podívat na Hollywood Blvd. na otisky hvězd. Já už jsem tam byla, ale Marika ještě ne, tak jsme se alespoň vyfotily. Ani ne po půl hodince strávené tam, nás vyzvedl Vojta a jeli jsme do hor nad LA hikovat :). Tak se tu říká procházení se po horách. Byl to nádherný výlet hlavně kvůli super výhledu na vrcholky hor, moři a části LA, ale taky kvůli čerstvému vzduchu. Fotky jsem umistila do sve nove galerky ZDE
Šli jsme se projít 2 míle k nějaké skále na vrcholu kopce. Tam jsme se na chvíli natáhli a pak se vydali na cestu zpět k autu. Všichni jsme byli hladoví, takže jsme se vydali ještě na pláž dát si něco k snědku. Pláž je tu opravdu nádherná, ale nejvíc mě pořád dostává ta úžasná cyklostezka, která podél ní vede. K večeři jsme si dala salát s krabama a krevetama, plody moře si tu budu užívat až do poslední vteřinky. ;) Cestou domů jsme se ještě zastavili v sámošce nakoupit, takže končí má dieta a začíná pravé americké obžerství. Celou dobu jsem se snažila najít nějakou normální malou mzlinku, ale ti trapní amíci mají jen velká obrovská balení, takže jsem byla donucena koupit si megavelkou pikslu stracciatelové mzlinky. Krkavčí rodiče Marika s Vojtou mi jí dokonce nedovolili sníst cestou domů v autě, i když jsem si v rychlosti v samoobsluze ostarala zánovní plastovou lžičku! Tak jsem celou cestu v autě brblala a doma se rychle vrhla na mzlinku. A musím říct, že jsem ji naštěstí vybrala úžasně! Pak jsme šli ještě na chvíli pokecat na střechu, Vojta mi nalil megapanáka bacardi s kolou, tak jsem se lehce lízla, ale vypila jsem stejně jen asi 5/7 celé sklenice. :) No a teď jsem sepisovala své úvahy o včerejším filmu a taky jsem shlídla ten Fenomén dnes, který natáčeli při dnu nenásilí. No a docela dost mě naštvali, trochu jsem z toho brečela, ale je to asi fakt zbytečný. Já jen nechápu proč nás musí vždycky nějak zdiskreditovat. Možná kvuli Nezákladnám? Nebo jsme fakt tak hrozný? Nevím, každopádně ať je hnutí cokoliv, mně to pomohlo nalézt smysluplnou cestu a zatím neznám nic lepšího, takže ať si všechny televize trhnou nohou, stejně na ně koukám jen sporadicky na internetu.

Sobotní den jsem strávila úplně celý doma stříháním videí. Tak jsem se alespoň o kousek pohnula. Večer jsme pak chtěli jít někam kalit, ale narazili jsme na problém - není mi 21! Tady totiž do všech klubů pouštějí až od 21 let. Takže jsme nakonec zůstali doma a pustili si film - Sedm let v Tibetu. Zjistila jsem, že jsem o tibetské problematice skoro nic nevěděla, takže se teď pěkně stydím... Musím si o tom ještě hodně zjistit. Každopádně mě ten film totálně dostal. Opět ve mě vyvolal pocit, že dnešní svět je totálně v krizi. Hrozně moc mě tohle bezpráví bolí a chtěla bych to změnit, protože mi přijde, že to přeci nejde aby tolik lidí stále trpělo. Nevím jestli to všem okolo přijde normální, ale mě rozhodně ne. Spíš si myslím, že si každý řekne, že se s tím stejně nedá nic dělat a dál si žije svůj život. Ale já věřím, že se něco dělat dá, jen potřebuju ještě trochu víc informací a víc přemýšlet. Myslím si, že dneska má spoustu lidí tak moc v pohodě život, že by se mohlo zabývat řešením takto těžkých problémů. Nebo nezabývat řešením, ale rovnou je řešit. Možná by i spoustě lidem pomohlo, kdyby se přestali tolik babrat ve svém životě a začali dělat něco pro jiné lidi. A možná by se tím I vyřešily problémy dnešního světa. Asi to není niajk závratná myšlenka, ale to asi ani nečekáte. No a k tomu chci rovnou dodat něco o čem jsme se bavila už se spoustou z vás. Hodně mladých lidí se dnes nudí a nemá co dělat, často nemá ani žádný životní cíl nebo vzor podle kterého by se mohl chovat. Ono seriály a filmy ten vzor moc nesplňují. Foglar už dneska moc in není a Spiderman ho asi nenahradí. Takže je jasné, že dnešní mládež může tápat a nacházet únik v drogách a alkoholu. Proto by bylo dobré pokusit se tyto mladé lidi nějak zapojit. Jak? No to je právě to nejtěžší. Musíme vymyslet něco cool co by je přitáhlo. Určitě to ale společně zvládneme.

Zjistila jsem, ze jsem hroznej deskriptor, jakmile nepopisu vsechno co se mi deje, tak nejsem cela, ci co. Kazdopadne bych chtela dat i prostor nejakejm myslenkam co tu mam, nejen tomu co tu delam :)). Abych se priznala, tak se mi to tu vubec nelibi. Downtown je samej mrakodrap a ulice, moc zelene jsem tu zatim nevidela. Ono je pravda, ze je tu sucho, takze se neni cemu divit no. A zbytek LA je posetej dalnicema a fastfoodama, ktery vypadaj vsechny stejne. Dokonce jsem uz i videla domek, kterej vypada jak fastfood, ale vyrizujou tam loans - pujcky. :)) to me fakt pobavilo. Architektura je tu priserna, vubec nemaj vkus, ty domy jsou takovy nejednotny, spis osklivy. Takze si myslim, ze se budu mega moc snazit zvladnout vydelat prachy co nejrychlejc a supsky hupsky zpet do prenadherny Prahy za prenejelepsima vama!

Navic mi uplne silene vadi jak tu vsichni jezdi porad autama, jsou fakt vsude a vsechno je tomu prizpusobeny. Sla jsem po ulici a chtela zajit do jednoho kramu s botama a nemohla jsem najit vchod, samo byl z druhe strany, kde bylo parkoviste... Jsou tu sileny zacpy, ale lidi nenapadne jet metrem nebo nevim. Jako je jasny, ze jsou na to zvykly a ze je to tu vsechno tak udelany, ale stejne nechapu, ze jim to neprijde divny. Dale mi pak vadi ten prekonzumerskej zpusob zivota. Vsude maj spoustu kravin, kterejma se lidi obklopujou aby je pak vyhodili a koupili novy. Treba ty Halloweensky ozdoby, to mi prijde jako celkem narez, nemyslim si, ze by to lidi schovavali na dalsi rok, spis se kazdej rok koupi nejakej novej hit co je zrovna v prodeji.

Zrovna vcera jsem si uvedomila, ze porad Vojtovi jen neco kritizuju, ze ja takova normalne nejsem? Fakt jsem tu z toho celkem odvarena. Myslim, ze bysme meli neco vymyslet, protoze tohle preci neni mozny... Premyslela jsem nad tim vcera v tom San Pedru, kdyz jsem tam tak sedela a koukala do dalky a nevidela nic jinyho nez silene moc svetel a svetel a svetel. A uplne prvni mi prislo na mysl, no jo no, cos cekala, vzdyt je to Amerika... Odjedes odsud a nebudes se muset o to vubec zajimat. Pak mi ale doslo, ze Amerika je v dnesnim svete silene dulezita a jestli chcem nejakou zmenu, bude to muset byt zmena hlavne tady. A to zmena v uvazovani tech vsech normalnich lidi co maj ty domky bez plotu... Takze mam novej ukol, vymyslet, jak tem lidem co nejlip vysvetlit, ze se da zit i celkem ekonomicky a ze je to potreba. Ono je zase pravda, ze se tu hodne prodavaj treba hybrid auta nebo auta na elektrinu a tak. Takze je mozny, ze uz tu k urcity zmene dochazi.. Nevim, asi se o to budu muset zacit vic zajimat a potkat se tu s mistnima humanistama, kteri o tom urcite neco vedi... Nebo co si o tom myslite vy?

Dnesni den zacal celkem fatalne, protoze jsem zjistila, ze mi nejde nabit Nokia - ceskej telefon, takze jsem bez cisel a sms. Navic jsem to mela vymysleny tak, ze mi budou lidi psat na ceskej a ja jim odepisovat z americkyho. Tady se totiz plati i za prijate hovory a smsky. Takze jsem byla celkem nastvana a zoufala. Zkusila jsem proto strcit svou ceskou simku do americkyho telefonu, abych si aspon zkopirovala kontakty. A ejhle, chtelo to po mne nejaky subsidy password, tak jsem tam natukala ruzny cisla co jsme mela k te simce a samozrejme jsem telefon zablokovala. Nejdriv jsem si myslela, ze je to jen na tu ceskou simku, ale ono to bylo zablokovany i na americkou simku. Takze jsem byla uplne bez telefonu a zacala silet, nejdriv ta polita klavesnice a pak oba telefony a to vsechno hned po probuzeni. Jesteze bydlime az v patym patre, jinak by muj rev privolal vsechny sherify v okoli!

Nastesti mi pak chytra hlava Vojta poradil abych svuj ceskej mobil zkusila nabit v jiny zasuvce a zjistila jsem, ze to nastesti jde. Tak jsem mela aspon ceskej. Pak jsem se vydala za Vojtou do prace, abych nekde sehnala tu klavesnici a mohla pokracovat ve strihani videi z Keni. Vojta me odvezl na Hollywood blvd., to je ta ulice s tim kinem, kde predavaj Oscary. Reknu vam, ze nic moc... Vubec to neni nic extra nebo tak. Na chodniku jsou ty hvezdy s ruznejma jmenama a pak tam pred jednou hnusnou velkou budovou (China Theatre nebo tak nejak) jsou ty obtisky rukou a nohou slavnejch hvezd, to je celkem zajimavy, ale jinak fakt neni o co stat. Fotky z Hollywood Blvd. naleznete zde: http://milujutemiluju.rajce.idnes.cz/28.10.2007_Hollywood_blvd/
Nejvic me pobavila budova banky Wachovia ve stylu hradu, dokonce tam maj i papirovy zeleny rytire v zivotni velikosti. Fakt narez, smala jsem se asi pet minut. :))

Odpoledne jsem pak jela do kramu, kde jsem si poridila ten americkej telefon, aby mi ho odblokovali. Vubec si s tim ale nevedeli rady, porad mi tvrdili, ze je to simkou, tak jsem je chvili presvedcovala a pak to i zkusili a sami zjistili, ze je to telefonem. Pak nastesti prisel ten chlap co mi to prodaval a strcil mi do ruky ten samej telefon ale novej :). Tak jsem rada, ze jsem nemusela nic platit a ze na me byl takovej hodnej, domu jsem sla s megausmevem na tvari .

Dneska me v metru oslovil takovej umolousanej starsi cernoch s diskmanem na usich a zacal si se mnou povidat. To uz bylo podruhy co se mi tohle stalo. Je to hrozny, na jednu stranu jsem moc rada, protoze rada poznavam lidi, ale na druhou stranu na to nejsem vubec zvykla a prijde mi to divny. Navic po me porad chtel cislo, tak jsem se ho snazila nejak odbyt. No a asi hodinu na to jsem ho potkala znova na ulici pobliz toho Hollywood blvd. Vubec to nechapu, to mesto ma preci 12 milionu obyvatel!! Kazdopadne mi tentokrat narval sve cislo, ze mu mam zavolat a nemam na to zapomenout. :)

No a vcera byl ctvrtek a stravila jsem zase cely den doma, tentokrat praci na videu z Keni a kecanim na icq s Pospou, Tufkem a dalsima kamaradama. Byla jsem se taky opet probehnout po schodech, ale jeste to moc nezvladam, protoze se mi po tom udelalo brutalne spatne. Odpoledne jsme se pak jeli s Vojtou projet do San Pedra. Vojta tam opravoval nejaky pocitac a ja se sla projit mezi domky s Halloweenskou vyzdobou. Obcas jim to tam blika jak na pouti, nebo jsem taky potkala dum, kterej byl celej pokrytej pavucinama s obrovskejma pavoukama. Fakt mnamka... Je zvlastni jak to tam maji naprcane jeden domek vedle druhyho, zadnej styl to nema, zadnej plot. Taky tam neni zadna koutek na schovani, vsude jen same domy...

Vecer sel pak Vojta na nejakou parbu z prace a ja jsem doma psala maily a tak. Prisla i Marika, otevrely jsme vinko a mne se ho podarilo vylit Vojtovi na klavesnici. Vtipne je, ze uz se mi to stalo podruhe. Kdyz jsme spolu bydleli u me v byte, tak se mi povedlo vylit pul litru caje na klavesnici mys i pocitac. Vojta si na to tuhle vzpomnel a delal si ze me srandu, no tak jsem mu aspon ted ukazala, ze jsem se zas tolik nezmenila. :))

Rano jsem se vzbudila uz ve ctvrt na pet, pac jsem v utery spala skoro cely den. Vzbudila jsem se jen na par hodinek od 13:00 do 16:30. No a rano jsem tudiz nemohla uz moc spat, tak jsem se rozhodla jit probehnout po schodech do 14.patra, dat si strecink na strese a pak snidani. Myslela jsem, ze jsou dvere otevreny, protoze jsem se ven dostala. Kdyz jsem se ale vratila, tak byly dvere zamceny a ja se absolutne nemohla ani dovolat ani dobusit na Vojtu - zvonek tu nak nevedou.. Tak jsem si pak ty schody vybehla jeste dvakrat a snazila jsem se usnout na strese.
Maji tam takove sedacky a grill, moc pekny, fotky ma Vojta dany tady:
http://www.fortik.com/blog/photo/index.php?gallery=./2007-09-22_Loft
Nekdy kolem sedmy jsem se na 4. pokus na Vojtu dobusila a dala si zaslouzenou sprchu. :))) Vojta mi pak vypravel, ze me slysel volat uz dlouho, ale myslel si, ze jsem spadla z okna, tak se o to moc nestaral, byl chudak v polospanku..

Takze takovy byl muj zacatek 3.dne v LA. Pak jsem jela s Vojtou k nemu do prace a udelala si nejake nakupy - boty, hygienu atd. Taky jsem normalne sama zaplatila u nejakeho samoobsluzneho stojanu v samoobsluze, odchazela jsem odtamtud jak
hrdina ;). Vzapeti me ale sprazili v obchode s mobilama, protoze meli jen same drahe simky, ktere navic nefungovaly na muj telefon. Zjistila jsem totiz, ze ho mam zablokovany jen na O2 :(. Nakonec bylo nejvyhodnejsi koupit si novy telefon s kreditem. Tak jsem do toho sla, ale pak jsem se celkem proklinala, pac jsem asi hodinu psala smsku - trikrat se mi to vymazalo a jednou mi to neslo poslat. Taky jsem si koupila nove boty, ve kterych uz jsem si stihla odrit paty, takze je mozna pujdu vratit. :))

Vecer jsme pak jeli s Vojtou na plaz, kde jsme se prosli po molu s ruskym kolem a horskou drahou. Docela dobre jsme pokecali o vsem moznem, dokonce jsem i nakousla tema osobni prace. Pak jsme sli jeste dolu na plaz, kde jsem se zamilovala do nadherne dlouhe drahy na brusle, te co byla videt v Pobrezni hlidce. Maji tam take super prolejzacky, ktere jsou spis na cviceni, takze se uz moc tesim az tam budu pristi tyden jezdit a beachvolejbalove hriste zadarmo, takze tam snad s Vojtou a nejakejma lidma budem chodit hrat o vikendech nebo tak. Vecer jsme pak jeste pokecali s Marikou, Vojtouvou kamaradkou, ktera u nej prechodne bydli, dali vinko, po kterem jsem se opila a sli haji.