MilujuTeMiluju

O včerejším dnu sem snad ani psát nebudu, protože se nic moc zajímavého nedělo, leda tak to, že jsem konečně dostříhala všechny videa z předávání dárků dětem v Keni a můžu se konečně vrhnout na to proč jsem sem vlastně přijela. Pak jsem taky byla vyběhnout schody a cvičila jsem na své nové karimatce. :)
Dnešek byl zajímavější, vstávali jsme ráno po šesté, protože nám Vojta domluvil tenis s jeho dvěmi buzna kamarády. Tenis byl fajn, ze začátku jsem se nemohla trefit, ale postupně se to zlepšovalo, kamarádi to moc neuměli, takže mi to vyhovovalo, protože mi to stačilo jen lehce přehazovat a oni byli rádi, že si zahráli... Pak jsme jeli s Vojtou na snídani ke krámu s organickými potravinami, mají tu normálně celý velký megastore. No a hned pak jsem jela autobusem na pláž. Byla to má první jízda, takže jsem samozřejmě nastoupila špatnými dveřmi a udělala pár trapásků, ale hlavní bylo, že jsem k té pláži dojela. Autobusy tu mají jako u nás, akorát mají vevnitř televizky, kde se dá sledovat poloha autobusu, zprávy a samozřejmě nesmí chybět reklamy... Na pláži jsem se rozvalila a začala si číst sešítek na osobní práci, kde mám všechny důležitý myšlenky. Lehla jsem si přímo naproti surfařům, abych jim mohla nerušeně závidět. Do vody jsem teda nevlezla, protože mi byla zima i na suchu. :( Trošku lituju, že je tu takhle kosa, ale s tím asi fakt nic nenadělám. Když už jsem tu zimu nemohla vydržet, šla jsem si obout brusle k té úžasné cyklostezce. Tak si je tam obouvám a najednou u mě zastaví starší pán a ptá se mě odkud jsem, povídám, že z Česka, pokýval hlavou, něco zažbrtlal, ale ani napodruhý jsem ho neslyšela, tak jsem se jen usmívala a on pozdravil a odjel. Obouvám dál a ani ne pár minut na to ke mně přišel typ, kterýmu stály vlasy na hlavě. No fakt, takový černý hustý, většina mu jich stála a nad čelem jich měl pár seplejch do culíku jako to občas dělají takovejm těm psům. No a na co, že se mě to hned ptá? Samo na to odkud jsem. Tak jsem už to nevydržela a zeptala se ho jestli vypadám jak opice nebo jak je na mě poznat, že nejsem odsud... Prý podle pohybů... Nechápu, no prostě mám prý takové ladné pohyby, já, která mám k ladnosti asi jako slon k lehkosti. Každopádně jsou prý američanky nemotorné a prkenné, kdežto my evropanky máme ladnost. No tak on už jako blázen vypadal, že jo. Pořádně dlouhou chvíli tam do mě něco hustil, rozumněla jsem mu každé třetí slovo, ale byla jsem líná vytahovat naslouchátka, protože jsem už měla nandané brusle a byla nadržená na tu cyklostezku... Pak se teda umoudřil a začal mluvit něco normálnějšího, tak jsem usoudila, že by mohla být sranda ho víc poznat a hlavně slyšet a domluvila jsem se s ním na zítra, tak jsem zvědavá co to bude zač.
Ale pak to přišlo - zatím největší orgazmus za můj pobyt!!! Jela jsem po té úžasné cyklostezce a normálně jsem se nahlas a od srdce smála radostí, fakt to byla neuvěřitelná bomba, slovama se to asi vyjádřit nedá, tak si mě zkuste prostě představit ;). Už z dálky se na mě lidi, hlavně teda chlapi usmívali a já na ně. Jela jsem kolem Venice beach, kde mají různé pouliční stánky jako u moře v Evropě. Pak dál podél pobřeží kde jsou zase ty nejúžasnější moderně řešené baráčky. Jsou takové vysoké a úzké jeden vedle druhého, musím to vyfotit. Foťák jsem s sebou sice měla, ale zapomněla jsem, že je vybitý :( Každopádně to musím vyfotit minimálně pro tebe, mami.
Pak jsem jela zpět do Santa Monica, kde jsem nasedla na bus a jela za Vojtou. Byli jsme domluvený, že si spolu dáme oběd. Nejdřív jsem nevěděla který bus tam jede, tak jsem se zeptala jedné starší paní, ta mi pak ukázala když autobus přijíždel a dokonce mi řekla kolik mám zaplatit. Hned jak jsem nasedla, tak jsem psala Vojtovi smsku, ze jsem vyjela. Měl totiž hrozný hlad, tak aby věděl, že už nebude tak dlouho trpět. To jsem ale ještě nevěděla, že mě ten bus zaveze uplně někam jinam, respektive do Beverly Hills. Tam je to sice moc pěkný, ale přeci jen na mě ten hladovej Vojta čekal. Když jsem zjistila, že asi jedeme špatně, šla jsem se zeptat pána řidiče, ten zrovna otevíral výsuvný práh pro vozíčkáře a říkal mi ať počkám, samozřejmě jsem mu na to šlápla a pak rychle vyskočila, takže byl další trapas na světě :D. Ustála jsem to ale a vrátila se do busu. Pan řidič na měl byl stejně ale moc hodný a řekl mi, že se za chvíli bude otáčet a vezme mě zpět na křižovatku odkud mi pojede správný autobus. Na konečné jsem musela vystoupit a pět minut počkat, ale zkrátila jsem si to příjemným pokecem s panem řidičem.
Přesně po dvou hodinách jízdy busem jsem dorazila za hladovým Vojtou. Naštěstí ani nebyl moc naštvanej a byl to velmi produktivní obídek, páč jsme domluvili celou naší budoucí spolupráci. Pak jsem jen jela domů metrem a cestou z metra domů jsem byla úplně hotová z toho jak se na mě hodně chlapů směje a posunkuje. To jsem u nás fakt nezažila a už vůbec jsem to nečekala tady. Ono je možná pravda, že to mám zkreslený tím, že jsem šťastná když potkám nějakého neteplouše, páč jich je tu moc a moc. :) Né že bych je neměla ráda nebo tak, ale přeci jen je to občas frustrující je tu stále potkávat.