MilujuTeMiluju

Koukam, ze uz jsem skoro dva mesice vubec nic na tenhle blog nenapsala a docela se stydim. Zaroven ale vim, ze to bylo zpusobeny predevsim nedostatkem casu a energie. Duben se nesl ve znameni navstevy moji babicky a nasi spolecne kamaradky Mariny. Den po jejich prijezdu jsme se prestehovali do vetsiho a predevsim prosvetlenejsiho bytu kousek od toho stareho. Duvody naseho prestehovani asi nemusim dlouze rozebirat :), kazdopadne hlavnim z nich byl nedostatek svetla. Probouzet se za uplne tmy a pres den byt stale pod umelym osvetlenim bylo po dvou mesicich na nas uz prilis. Takze jsme se tyden poohlizeli po necem jinem a jedna pani v aute na ulici nam nabidla at jdeme bydlem k nim do PG (paying guest). Byt to byl opravdu nadherny, samy luxus v porovnani s nasim puvodnim ,,bytem” :). Sestaval se ze dvou loznic, dvou kopelen, z toho jedna se zachodem, dvou balkonu, vetsi kuchyne a obrovske jidelny propojene s obyvakem. Kdyz nam dali nabidku platit o 1700Kc mesicne vice nez v bezokenne dire, nevahali jsme a behem jednoho dne jsme se rozhodli a prestehovali. Chudaci nasi hosti (Zuzka, Marina i babicka) pak cely den stravili balenim nasi jiz celkem objemne domactnosti. Velmi jsme se tesili na novy luxusni byt, na lednicku, ze nebudeme muset kazde rano chodit pro ovoce a mleko, na vetraky, protoze uz zacinalo byt pekelne vedro, na balkony, kde se budeme moct moxovat, atd.

Samozrejme ze nic nejde jednoduse a tak se nam hned po prestehovani dostalo ledove sprchy. V byte nebyly zadne skrine volne, vse bylo zavalene haldami veci majitele. Kuchyn se mohla zacit pouzivat az za pet dnu (z nejakeho nabozenskeho duvodu, ktery jsme nepochopili) a po jednom prespani na zemi v obyvaku (v jednom pokoji spali holky na dvou postelich, vice se nas tam neveslo, v druhem pokoji spal Zdenda a Zuzka spala na chodbe na matraci), nam bylo receno, ze obyvak nesmime pouzivat, protoze je tam moc drahy nabytek, ktery se nesmi poskodit. No, co vam budu povidat, moc me to nenadchlo, respektive mi to pekne zvedlo mandle, protoze nez jsme se nastehovali, tak nam naslibovali hory i s horakama, jak vsechno budeme moct pouzivat a jak oni budou chodit jen do jednoho oddeleneho pokoje na noc spat. Chyba lavky, ve finale to vsechno vypadalo tak, ze pani domaci byla casto pritomna a napominala nas stylem ,,nenechavejte zapnuty vetrak, zhasinejte v kuchyni, nekurte na prednim balkone, nedavejte si leky do kuchyne, atd.”. Do bytu nam cleni rodiny majitelu chodili kdy se jim zachtelo, casto i primo do nasich pokoju pro neco ve skrini. Zaroven nas prvni den hlavni pan majitel ujistil, ze muzeme pocitat maximalne s jednim mesicem, ze uvidi jak se budeme chovat jestli nas tam nechaji dele. Takze s timhle vsim jsme se museli nejak vyporadat chteli-li jsme tam vest pokojny zivot.

Ja jsem z toho po pravde byla behem prvnich par dni dost na nervy a chtela jsem radeji najit neco horsiho ale ,,naseho”, kde se budu moct citit jako doma a nebudu muset resit miliony blbosti, ktery se jim zrovna nezdaj. Kazdopadne se to po par dnech trochu uklidnilo, majitelka se lehce stahla a my si zvykli, ze se tam proste soukromi nedockame. Ve finale jsme si rekli, ze je to vlastne dobre, protoze tohle muzeme mit na prechodnou dobu nez odjedeme v kvetnu do Keraly a po Kerale si najit neco vlastniho. Kdybysme se prestehovali rovnou do vlastniho, tak bychom museli pak platit i najem za kveten a tak. Takze jsme vlastne byli docela spokojeni a uzivali si luxusu, balkonu a tak. V Dilli mezi tim pomalu ale jiste nastavaly 40-ti stupnova vedra. Moje babicka, velmi zdatna cestovatelka, tyhle vedra preci jen spatne snasela a hodne se potila. Ven se dalo vyjit prakticky az po ctvrte hodine odpoledni, takze jsme byli celkem limitovani co se vyletu tyce. Nas program sestaval z dennich navstev doktora, chodila k nemu i Marina s babickou, takze nas tam celkem bylo pet. Trikrat denniho moxovani, nakupu jidla, vareni a vselijakeho chodu domactnosti. Byli jsme parkrat i nakupovat mistni obleceni, babicce jsme nechali usit tri pekne kurty a ja si koupila cely oblecek. Marina s nami chudak moc cestovani neporidila, s Honzou byli alespon na tri dny ve Varanasi. Na misto zazitku z cest si vsak domu odvezla uzdravena zada a zlepseni migrenovych stavu. Doktor si ji velmi oblibil a bylo uzasne videt jake vysledky lecba prinasi.

Po Marinine odjezdu nam uz do naseho odjezdu do Keraly moc casu nezbyvalo a my nemeli stale jeste vyrizena zdravotni viza. Ta turisticka nam vyprsi 21.cervna a z Keraly se vracime 27.kvetna... Takze jsme do naseho odjezdu do Keraly (27.dubna) resili prakticky nonstop zdravotni viza. Samozrejme kolem toho bylo moc moc behani, papirovani atd. Nastesti tu mame uzasneho humanistickeho pritele Sudhira, ktery nam se vsim moc pomaha. Koncem dubna odjel nas doktor akupunkturista na vice nez mesic do USA navstivit sve syny. Sudhir nas vsak okamzite zavezl za jinym doktorem asi hodinu od Dilli. Tento doktor je spise joginem, naturopatem a atletem. V osmdesatych letech zalozil ashram pro chude deti z okoli, kde se mohli rozvijet smerem ke sportu, joze a sluzbe lidstvu. Z jedne jeho sverenkyn se dokonce stala mistrine Indie v maratonu, dnes je ji jiz tricet a byl ji nabidnut vysoky vladni post. Ona vsak radeji zustala s doktorem v ashramu, kde pracuje na poli, stara se o kravy, vari a od doktora se uci zvlastni lecebnou techniku promackavani nervu. V ashramu jsme byli celkem trikrat spolu se Zdendou a babickou. Pokazde nas doktor pohostil vybornym obedem, ktery uvarila jeho maminka na ohni a tou zvlastni technikou nas poradne ,,proklepal” :), rikal, ze bude potreba abychom prijeli jeste alespon sestkrat aby byly videt nejake vysledky. Jednoho dne se tam objevil i vysmaty chlapik od ktereho jsme se dozvedeli, ze byl nejaky cas uplne ochrnuty a tento doktor ho zcela uzdravil. Tento a podobne pribehy nam dali novou nebo spise dalsi nadeji co se naseho uzdraveni tyce. Honza mel s sebou u doktora i fotak, tak se muzete pokochat par fotkami z toho uzasneho mista (fotky jsou na Facebooku v Honzove profilu, az budeme mit lepsi pripojeni, tak snad nejake nandame i do verejne galerie pro nefacebookare ;) ).

Byli jsme vsichni naprosto okouzleni tim, jake doktory jsme tady mohli potkat. Tito lide jsou zcela bez ega a maji svou mysl naladenou pouze na pozitivni veci. Nikdy se proto nemusite bat co si o vas pomysli, protoze oni si vzdycky budou myslet jen pozitivni veci, proc by preci meli ztracet svou drahocenou energii na negativnich myslenkach, ze? Za lecbu nechteji bud vubec nic anebo pouze pokryti nakladu (jehlicky, magnety, moxa u akupunktury). Zaroven jsou plni lasky, spiritualniho poznani a jsou otevreni novym vecem. Jejich jedinym zajmem je slouzit lidstvu. V tomto prostredi mame moznost se lecit :).